Už je hluboká noc, český učenec je ale natolik ponořen do práce, že času nedbá. Pilníkem jemně brousí hrany ozubeného kolečka, a když je se vším spokojen, vsadí ho do strojku na stole. Rozechvělý očekáváním pak přístroj rozpohybuje. Pokud se nezastaví, má vyhráno…

Perpetuum mobile je fyzikální ideál, kdy se těleso pohybuje tak, že nespotřebovává více energie, než ji samo vyprodukuje, a tudíž může fungovat navěky.

Jde o nedosažitelný vědecký mýtus, na kterém ale mnozí myslitelé a vědci strávili dlouhý čas bádáním. Jedním z nich je i český pedagog Jan Amos Komenský (1592–1670).

Ten se otázce věčného pohybu začíná věnovat v roce 1632, tedy v době svého exilu v polském Lešně, kam odešel po potlačení stavovského povstání a vydání Obnoveného zřízení zemského, které v království povolovalo jako jediné možné jen katolické vyznání.

Tajený projekt

Komenský vyzkouší několik různých způsobů, jak by měl takový přístroj fungovat.

Ačkoli bližší informace o podobě jeho aparátů neexistují, neboť se o nich ve svých zprávách zmiňuje jen náznakově, odborník na Komenského život, historik Jiří Beneš, má za to, že se „rozhodl přidržet se zásady »nepřetržitý pohyb pomocí věcí snadno pohyblivých«, tj.

koulí, válců a kol, tedy principu v podstatě hodinářského“. Sám Komenský byl údajně velmi zručný a většinu potřebných částí si sestrojil sám… Své poznatky o konstrukci perpetua mobile shrne ve zprávě O umění věčného pohybu.

Ačkoliv je dílo anonymní, odborníci jeho autorství Komenskému bezpečně přisuzují. Proč je nepodepsal a před okolím tajil? O důvodech lze pouze spekulovat – snad nechtěl slibovat rozlousknutí věčného mystéria dřív, než by se mu to podařilo…

Důkaz k filozofii

A proč se Komenský vůbec do této mytické „strojařiny“ pustil? Příčinu lze hledat v jeho životní filozofii.

„Důvod Komenského upínání se k perpetuu je v úzké návaznosti na pansofii, proto chce své teoretické úsilí doložit prakticky, aby se zpřístupnilo nejen učencům, ale i nejprostším lidem,“ myslí si německý pedagog a komeniolog Klaus Schaller (1925–2015).

V sestrojení perpetua mobile, které ve své zprávě obvykle označuje zkratkou MP nebo jím zavedeným pojmem „machynka“, tak Komenský vidí hmatatelný důkaz o dokonalém uspořádání světa podle božího záměru.

Marné pokusy

Ve vynálezu navíc spatřuje i praktický význam.

„Onen umělý neustálý pohyb, bude-li objeven, bude moci sloužiti k uskutečňování mnoha jiných pohybů dílčích – což by napotom nemálo prospívalo téměř každému lidskému konání, protože všecko, co se děje, děje se pohybem,“ stojí v Komenského spisu.

Celých pět let stráví intenzivním bádáním nad sestrojením věčného „hybadla“, dokud neuzná, že jde o neproveditelný úkol.

„Když jsem viděl, že ony všecky dosavad na tolik způsobů prováděné pokusy jsou marné, a znovu jsem se chystal s tím pachtěním skoncovat, stalo se roku 1637 dne 1. července.

Je třeba spokojit se s Božím úradkem a tento vavříneček přenechat těm, kterým byl předurčen,“ stojí v závěru Komenského zprávy k machynce.

Foto: Pinterest