Londýnský převozník několikrát dupne nohou na ledovou krustu. Zkouší, zda se zamrzlá hladina nepropadne. Kdepak, už pár týdnů mrzne, až praští, a led na Temži je tvrdý jako beton. „A mám po kšeftech,“ zoufá si, když vtom ho napadne spásná myšlenka.

Na ledě zbuduje stan a začne v něm prodávat horký čaj. Jeho nápadu se rychle chytí i další…

Poprvé se trh na londýnské Temži koná v roce 1607. Tou dobou zejména na severní polokouli planety vrcholí malá doba ledová, kdy jsou teploty dlouhodobě nízké a v zimě dosahují rekordně mrazivých hodnot.

I když takové období obvykle znamená nižší úrodu, a tedy i vznik větších či menších hladomorů, odolní Angličané vytěží z nepříznivého podnebí maximum – na své nejdelší řece, která silně zamrzá, začnou pořádat trhy.

Vedle převozníků, kteří si prodejem zboží kompenzují ztrátu příjmů, si na ledu otevřou svůj obchůdek i další lidé.

„Vznikly tak celé ulice z primitivních obchodů, v nichž se dalo zakoupit cokoli,“ píše současný americký historik Jonathan Schneer, specializující se na britské dějiny.

Přijde i král

Obrovská plocha zamrzlé Temže skýtá pro podnikatele velký potenciál, snad i větší, než kdyby čekali na zákazníky ve svém krámku kdesi ve změti starých londýnských ulic. Na řece vyroste i několik hospod. Led je natolik pevný, že ve stanech kolikrát hoří oheň.

Mezi improvizovanými krámky se pak nacházejí volné plochy, na nichž se klouzají děti a provozují se různé sporty a hry. Na Temži to v zimě zkrátka žije víc než ve městě… Trh se sice nekoná každý rok, jeho věhlas se ale donese i do královského paláce.

„Připravte mi kočár,“ rozkáže anglický král Karel II. Stuart (1630–1685) a 31. ledna 1684 se na Temži osobně vydá. Údajně zde ochutná hovězí maso, pečené na rožni.

Pozor na tání!

Trhy lákají stále více zájemců, je však jen otázkou času, než dojde k tragédii. „Pozor, něco praská!“ vykřikne ještě hokynář, ale víc už udělat nestačí.

Led pod ním se v tu chvíli prolomí a do Temže se zhroutí i s celým svým stánkem a zákazníky, kteří u něj zrovna nakupovali. Kolik obětí si nehoda vyžádala, není známo. Nejde ale o poslední neštěstí na těchto zimních trzích. V roce 1789 zamrzne řeka znovu.

Majitel lodi, která je mu zrovna k ničemu, ji proto přiváže k provizorní hospodě, která vyrostla na ledě v jihovýchodní části Londýna. Přes noc se ale začnou tající ledy hýbat, což plavidlo rozkolísá.

Kývající se loď, připoutaná ke stavbě, sebou strhne i pilíř hospody. V jejích troskách zahyne pět lidí.

Slon na konec

Ani ojedinělé tragédie ale trhy nepřekazí, a tak když Temže v prosinci 1813 znovu hluboce zamrzne, Londýňané se na ni houfně vyvalí.

Mráz je tehdy dokonce natolik silný, že kdosi přivede slona, který svou chůzí přes zamrzlou hladinu demonstruje pevnost ledu – a u toho pobaví přihlížející. Uvádí se, že ten rok byl trh na řece ze všech vůbec největší.

A také poslední… Nedlouho nato totiž dojde ke zbourání starého městského mostu, jehož blízko posazené pilíře brzdily průtok vody, což přispívalo ke snazšímu zamrznutí řeky. A hlavně se v té době začne klima oteplovat. S tím mizí i tradice zimních trhů na řece Temži.

Foto: Wikipedia Commons