Má štěstí, přidělili mu rozumného vyšetřovatele. „Já myslím, že byste měl být zavřený spíš vy, za to, že jste mě zavřeli, protože jsem mohl udělat spoustu práce, která někam vede!“ oboří se na něj Lokajíček hned u prvního výslechu.

Policista strne a pak se nahlas rozřehtá. „Ručím vám, že pracovat budete!“ slíbí zatčenému fyzikovi…

Rodiče na něj moc času nemají, pracují i o víkendech. Miloše Lokajíčka (1923–2019) v útlém dětství vychovává dědeček. Vnuka často vodí do kostela a vypěstuje v něm pozitivní vztah ke křesťanské víře. V pouhých pěti letech Miloš málem zemře.

Na zádech se mu udělaly hnisavé vředy a zmítá se v horečkách. Místní doktor si s ním neví rady. Lékař přivolaný na poslední chvíli z Plzně však chlapce zachrání. Při kontrole pak nevěřícně kroutí hlavou, jak rychle se malý pacient zotavuje.

Do týdne se zcela uzdraví! Naopak jeho dědečkovi se náhle přitíží a umírá. Nikdo si to nedokáže vysvětlit, vždyť byl plný energie! „Sousedi potom říkali, že můj děda, kterému nic nebylo, byl zdravý, se modlil, aby odešel místo mě,“ vzpomíná Lokajíček.

Vědecká hvězda

Vystuduje gymnázium v Plzni, maturuje roku 1942. Nacisté vysoké školy v protektorátu zavřeli, a tak Miloš úspěšně absolvuje ještě dvouletou elektrotechnickou průmyslovku, načež nastoupí do plzeňské Škodovky.

Hned po válce se pak vrhá na univerzitní studia, vybírá si fyziku a matematiku. Po jejich dokončení nastupuje do Státního radiologického ústavu a věnuje se zavádění nových ozařovacích technik v léčbě nádorových onemocnění.

Spolu s profesorem Václavem Votrubou (1909–1990) se současně zabývá výzkumem v oblasti kvantové fyziky. Lokajíčkovy studie o elementárních částicích vyvolají po celém světě nebývalý ohlas.

Jeho nejbližší kolegové z Fyzikálního ústavu Československé akademie věd dokonce předpovídají, že za svůj výzkum jednou získá Nobelovu cenu! Jenže komunisté v něm talentovaného fyzika nevidí. Lokajíčka už nějakou dobu sledují a v únoru 1954 ho zatknou…

Ztracená léta

Vstoupil do křesťanského kroužku nazvaného „Rodina“. Jeho členové šíří křesťanství a pomáhají lidem, pronásledovaným komunistickým režimem.

„Někteří u sebe ukrývali… kněze, jiní organizovali přechody přes hranice, další kolportovali letáky a jiné, převážně teologické texty,“ přibližuje jejich činnost současný publicista Mikuláš Kroupa.

Státní bezpečnost začne tyto „nebezpečné živly“ postupně zatýkat. Pro Lokajíčka si přijdou domů, zrovna když večeří s manželkou a dětmi. Za rozvracení republiky je v létě 1954 odsouzen k sedmi letům vězení.

Skončí ve věznici v Opavě, kde u technického komanda překládá tajné americké materiály o jaderné energii.

Díky profesoru Votrubovi, který nově zastává vysokou funkci ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v ruské Dubně (severně od Moskvy), je nakonec propuštěn již v létě 1957 na svobodu.

K plnohodnotné vědecké práci se ale kvůli zákazu vrací až koncem 60. let minulého století. Ztracený čas už Lokajíček nedožene. Nobelovu cenu za fyziku – konkrétně za teorii elementárních částic – získává roku 1969 americký fyzik Murray Gell-Mann (1929–2019).

Foto: pametnaroda.cz