Komárno se stalo posledním místem odporu uherských povstalců. Rakušané tuto mohutnou pevnost obklíčili. Různými sliby se snaží přesvědčit obránce, aby svého velitele zradili. Generál Klapka si však dokáže udržet pořádek.

I tím, že pár chycených dezertérů přikáže pro výstrahu popravit! Současně ale vyjednává s rakouským štábem a zbraně složí až poté, co se mu podaří pro své muže zajistit výhodné podmínky kapitulace.

Narodil se v Banátu v dnešním Rumunsku. Pochází z německy mluvící rodiny, která do tohoto uherského regionu přišla na konci 18. století z Moravy. Jeho dědeček ve zdejším kraji zakládal lékárny a tatínek řadu let zastával funkci starosty Temešváru.

György Klapka (1820–1892) má o svém životě jinou představu, a to už od dětství. „Rád jsem se chodil dívat na vojenské přehlídky a obdivoval jsem uniformy uherských generálů,“ vzpomíná, proč si vybral kariéru vojáka. Od rodičů si to rozmluvit nenechá.

Odmítne vyhovět jejich přání, aby se stal knězem. Místo toho vystuduje vojenskou školu v banátském Karansebeši. Poté vstoupí do rakousko-uherské armády a slouží u dělostřelecké jednotky ve Vídni.