Zlato, stříbro a měď. To vše láká Římany na Pyrenejský poloostrov. Na území dnešního Portugalska v 1. století př. n. l. zřizují provincii Lusitánie a v Évoře po sobě zanechají jednu z nejpozoruhodnějších stavebních památek mimo Itálii. Aby se k ní moderní lidé dostali, budou ji ale muset doslova vybourat…
Říká se mu Dianin chrám, i když nepřesně. Mnohem spíše než římské bohyni lovu byl svatostánek v portugalské Évoře původně zasvěcen prvnímu císaři Augustovi (63 př. n. l.–14 n. l.), který se mezi lidem těšil velké úctě již za svého života.
V římských dobách stával chrám v nejvyšším bodu místního fóra a kolem něj to tepalo ruchem. V průběhu 2. a 3. století n. l. se dočkal několika stavebních úprav, pak ale přišla postupná zkáza.
Poprvé v 5. století společně s vpádem germánských kmenů na Pyrenejský poloostrov. Během středověku byla antická památka rozebírána na kámen pro jiné stavby a její zbytky nakonec byly obestavěny a včleněny do zdejšího hradního opevnění.
Po léta tu fungovala jatka a řeznictví. Až v 19. století se začalo s prvním seriózním archeologickým průzkumem a chrám byl postupně zbaven středověkých stavebních úprav.
Obnovená krása
Díky usilovné práci architektů a historiků se podařilo zachránit celkem 13 korintských sloupů se zdobenými hlavicemi i překlady – architrávy – a vlysy nad nimi. Pódium, vyvýšený základ chrámu, má rozměry 25 x 15 metrů.
Další archeologický výzkum odhalil, že stavba pravděpodobně v dobách své největší slávy disponovala monumentálním portikem, vstupem se šesti sloupy, a její součástí byla také vodní nádrž. Dnes je památka na seznamu UNESCO.
Foto: wikipedia.org
