Francouzský prezident Paul Doumer 6. května 1932 zavítal na pařížský knižní veletrh. Zrovna je v družném hovoru s autorem Claudem Farrèrem, když vtom kolem třesknou výstřely. Dvě kulky zasáhnou Doumera. Ten na následky atentátu následující den umírá. Kdo ví, možná by mu zachránilo život, kdyby se více usmíval…
Spisovatel Claude Farrère (1876–1957) je původní profesí námořní důstojník. Není tak pro něj větší problém atentátníka zadržet do příjezdu policie, zatímco se ostatní přítomní sklánějí nad těžce zraněným prezidentem.
Jeden projektil jej zasáhl do podpaží, druhý do hlavy. Šance na přežití je mizivá. Přivolaní strážci zákona si berou pachatele zločinu do parády.
V té chvíli se před nimi začíná rozplétat pozoruhodný příběh, který mohl mít tragický konec už mnohem dřív – v Hrušovanech u Brna…
Není příčetný
„Prohledejte ho!“ houkne jeden policista na kolegy. Z nalezených dokladů vyplývá, že atentátník se jmenuje Pavel Gorgulov (1895–1932) a pochází z Ruska. Muž působí odevzdaně. „Proč jsi to udělal?“ udeří na něj vyšetřovatelé.
„Chtěl jsem se pomstít,“ procedí zadržený skrz zuby. Komu a za co? Prý za to, že západní mocnosti nechaly bolševiky převzít v Rusku moc, aniž by se snažily tamnímu vývoji situace zabránit.
Přizvaní psychologové konstatují, že vrah nebyl v okamžiku svého činu příčetný. „Chtěl jsem zabíjet už dřív…,“ vysouká ze sebe Gogrulov a vypráví o svém osudu.
Považuje se za potomka kozáků, narukoval do první světové války, ale v roce 1916 utrpěl na frontě vážné zranění hlavy. „Aha, zřejmě v tom mohou vězet jeho potíže s psychikou,“ shodnou se odborníci na lidskou duši.
Podle všeho právě po válečném zranění se u Gorgulova rozvinula paranoia. Nicméně se ještě zúčastnil bojů ruské občanské války, tu se bil za bílé, jindy za rudé, až nakonec uprchl do Prahy.
Číhal v davu
Na Karlově univerzitě podivínský Rus vystudoval medicínu a živil se prováděním nelegálních potratů, ale práce jej nijak neuspokojovala. Snil o tom, že se stane slavným spisovatelem. Jednotlivá nakladatelství však před ním zavírala dveře, pouze paběrkoval.
Vztek se v něm hromadil, až se rozhodl, že si ho na někom vybije.
„Jeho první obětí se měl stát německý prezident Paul von Hindenburg, ale Berlín byl pro něj daleko, a tak se zaměřil na bližší cíl – prezidenta Masaryka,“ uvádí současná autorka Hana Kneblová.
Gorgulov tehdy pobýval na jižní Moravě, a když československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) vyrazil na návštěvu do Hrušovan u Brna, hodlal si tam na něj počíhat. 14. června 1930 se ukryl v jásajícím davu na místním nádraží.
V kapse svíral revolver, připraven ho použít. Když se před ním zjevil usmívající se Masaryk, ztratil ale odvahu.
„Na poslední chvíli, sám si to zcela nedovedu vysvětlit, zželelo se mi toho tak milého a vlídného muže…,“ říká Gorgulov francouzským vyšetřovatelům. Soudní proces s ním je rychlý.
Navzdory duševní poruše je odsouzen k trestu smrti a gilotinován jen čtyři měsíce po svém úspěšném atentátu na Doumera.
Foto: Wikimedia.org, youtube.com, digitalniknihovna.cz