Ota přijde ze školy domů, pověsí aktovku na věšák, řekne, že se jde projít, a zmizí. Po měsíci přijde jeho otci pohled z Argentiny, kde je napsáno: „Nemám co jíst, nemám kde spát, ale mám se výborně, Ota.“ V té době je mu 14 let. A jeho eskapády zdaleka nekončí… 

Už jako dítě má Otakar Batlička (1895–1942) kvůli roztržce s profesorem přírodopisu utéct z domova a putováním po světě pak stráví několik dalších let.

Vystřídá řadu nevšedních povolání a popíše spoustu neuvěřitelných příhod, které zčásti sám zažije, nebo o nich alespoň slyší, a která si dofabuluje tak, jak mu jeho skrovný talent umožní. Batlička je totiž kromě jiného i spisovatel. Podle názoru některých lidí dokonce lepší než Jaroslav Foglar (1907–1999)!

Dělá lumpárny

Jako dítě je Ota neuvěřitelně aktivní, ve všem se hrabe, všechno rozebírá a všemu chce přijít na kloub. Vede partu, která si říká Tarantule a s níž tropí jednu lumpárnu za druhou.

Spolu s kamarády chodívá pražský rodák do katakomb nebo na vyšehradskou skálu, odkud kozími bobky střílí z praků na voraře. Je sice bystrý a oplývá přirozenou inteligencí, ale studium na gymnáziu nedokončí a někdy před první světovou válkou se vydává na cesty.

Zábavná historka o útěku do Argentiny se však na pravdě nejspíš nezakládá. Z historických pramenů totiž vyplyne, že Batlička vyráží za hranice až ve svých 19 letech.

Práce všeho druhu

Zapálený dobrodruh má navštívit nejméně 50 zemí snad na všech světových kontinentech. Plaví se po moři, nějaký čas stráví mezi amazonskými indiány. Pracuje jako radiotelegrafista, potápěč, zlatokop, kormidelník na lodi, ba dokonce jako policista v Šanghaji!

Ovládá rovněž několik exotických řečí, včetně jazyka indiánského kmene Guaraní. V roce 1920 se natrvalo vrátí do Československa, ale touha po dobrodružství ho neopouští.

Závodí ve střelbě a v jízdě na motocyklu, nabízí se tajným službám, vyučuje box a jako vůbec první občan naší země si pořídí soukromou radiotelegrafickou stanici, která prý disponuje dokonalejším přenosem než státní rozhlas.

Začne také literárně publikovat své zážitky z cest, které mu vycházejí v časopisech pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed.

Oběť podnikatele

Jenže velká část výše popsaných kousků s největší pravděpodobností nemá reálný základ.

Na vině je kontroverzní podnikatel Petr Sadecký (1943–1991), který v 60. letech obnoví vydávání děl polozapomenutého autora a za účelem lepšího prodeje stvoří kolem Batličky neuvěřitelné množství mýtů.

Ani velcí znalci spisovatelova života tak dnes nejsou schopni odlišit pravdu od výmyslů. Historikové se dokonce přiklánějí k názoru, že většinu povídek Batlička napsal jen na základě vyprávění osob, s nimiž se setkal.

K pověstem zcela určitě patří tvrzení, že za první světové války sloužil u britského letectva nebo že se dokázal telegraficky spojit se vzducholodí Umberta Nobileho (1885–1978).

Na druhé straně je například spolehlivě doložena jeho spolupráce s protinacistickým odbojem za druhé světové války, kdy vysílačkou předával tajné informace z Británie a Sovětského svazu.

Foto: wikimedia.org, Archiv Jaroslava Čvančary, youtube.com