Pro váhavce a zbabělce nemají vzbouřenci pochopení. Robotovat nikdo chodit nebude! „Kdo to poruší, z toho vymlátíme duši a jeho dobytku zpřerážíme nohy!“ rozhlásí rebelové po kraji. Nejeden sedlák se brzy přesvědčí, že nešlo jen o plané výhrůžky!

Napoleonské války, státní bankrot v roce 1811, opakované neúrody, dobytčí mor. Sedláky na jihozápadní Moravě na počátku 19. století stíhá jedna pohroma za druhou.

Potřebovali by dočasně ulevit, jenže daně jim nikdo nesníží a robotní povinnost nezkrátí. Moravský gubernátor hrabě Antonín Bedřich Mitrovský (1770–1842) není k problémům venkovského lidu hluchý.

„Hrozí nepokoje!“ upozorňuje rakouského císaře Františka I. (1768–1835), který v roce 1820 navštíví Brno. Bohužel panovníka o nutnosti zasáhnout nepřesvědčí, a tak je jen otázkou času, než se něco semele…

Kurýři s cedulkami

Pohár trpělivosti přetekl! Nespokojení sedláci vezmou spravedlnost do svých rukou. Prvotní impuls ke vzpouře vzejde ze vsi Rudlice na Znojemsku.

Tamní rychtář Martin Viklický (1772–1821) v březnu 1821, krátce před zahájením jarních prací, svolá zástupce poddanských obcí z okolních panství. Dohodnou se na pasivním odporu.

„Obilí nevysejeme a daně platit nebudeme!“ napíšou do společného prohlášení. Záhy se k nim přidávají další sedláci ze Znojemska či Jihlavska. Je to i díky rychlým poslům, kteří si předávají vzkazy napsané na cedulkách.

Na těch se objevuje i varování případným „stávkokazům“. Rebelové dají jasně najevo, že se zrádci nebudou mít slitování: „Na robotu nejezděte! Kdo cedulku zdrží a prozradí se, tak ho zbijeme, že málo zůstane živý!“

Vojsko se zapotí

Nebude to dlouho trvat a selská rebelie se rozšíří na celou jihozápadní Moravu. Císařský dvůr ve Vídni se rozhodne proti vzbouřencům rázně zakročit, pošle na ně armádu. Vojáci pozatýkají mnoho sedláků, pořádek v regionu však obnovit nedokážou.

Rebelové se odmítají vrátit na pole a mstí se zrádcům. Podle dobových pramenů „ti, kteří na robotu šli, byli ztýráni a zahnáni domů“. Na veřejných budovách ve městech se objevují výhrůžné listy a například v Třebíči vzplane během jara 1821 několik domů!

Situaci se marně pokouší zklidnit i brněnský biskup Václav Urban Stuffler (1764–1831) a nezabere ani císařův slib, že nechá přísně potrestat všechny šlechtice, kteří svoje poddané tyranizují, a že v robotách nastanou rozsáhlé úlevy.

Lidé dál ničí veřejný majetek a napadají „stávkokaze“! Vojsko proto přitvrdí a na konci července, po více než čtyřech měsících, rebelii na jihozápadní Moravě přece jen zadusí.

Utýraní vězni

K popravám nedojde, ovšem tresty budou viníky bolet. Velká část rebelů dostane pořádný výprask – až 125 ran holí. 11 hlavních vůdců posledního selského povstání u nás je pak odsouzeno k trestu odnětí svobody v rozmezí od dvou měsíců do dvou let.

Z brněnských věznic na Špilberku a na Cejlu se domů vrátí jen jeden z nich. Ostatní údajně zemřou ve svých celách na následky týrání. Co se týče roboty v habsburské monarchii, ta bude spolu s poddanstvím zrušena v roce 1848.

 *** Hrdlořez skončí na šibenici ve Vídni ***

* Tvrdý zásah proti sedlákům do jisté míry zavinil i lupič Jan Jiří Grasel (1790–1818)…Obávaný loupežník na počátku 19. století terorizuje oblast na pomezí jižních Čech, Moravy a Rakouska.

* Jeho banda hrdlořezů spáchá nejméně dvě vraždy a okrade desítky lidí.Úřady vynaloží na dopadení nebezpečného zločince nemalé peníze a koncem roku 1815 ho díky léčce konečně chytí.

* Proces s Graselem se potáhne více než dva roky a v lednu 1818, tři roky před vypuknutím selské vzpoury na Znojemsku a Jihlavsku, je nechvalně proslulý loupežník oběšen ve Vídni.