Kdo by měl jmenovat biskupy? Papež Řehoř VII. i římský král Jindřich IV. si právo investitury uzurpují výhradně pro sebe. V 70. letech 11. století jejich spory vyvrcholí.

Střetnou se v mocenském souboji, v němž Jindřich bude muset překousnout obrovské ponížení!

Severoitalská Lombardie je pro oba nesmírně důležitá. Chtějí, aby na uvolněný arcibiskupský stolec v Milánu usedl právě jejich spojenec. Jindřich IV. (1050–1106) na nic nečeká a bez papežova vědomí do funkce dosadí „svého muže“.

Řehoř VII. (†1085) záhy přispěchá s vlastním kandidátem a vyhlásí, že právo investitury bude mít propříště jen papežský stolec. „Pokud to nebudete respektovat, exkomunikuji Vás!“ vzkáže současně římskému králi. Jindřich se ale nenechá zastrašit.

V roce 1076 svolá do Wormsu říšské biskupy a přinutí je, aby prohlásili papeže za sesazeného! Řehoř v odpovědi splní svou výhrůžku – svého rivala uvrhne do klatby a jeho poddané vyváže z poslušnosti vůči panovníkovi.

Čekal tři dny

Říšským knížatům tato situace vyhovuje. S králem jsou již delší dobu na nože a teď od něj dají ruce pryč! Jindřich pochopí, že bude muset ustoupit, jinak o vládu v Říši přijde.

Tajně, aby mu v tom nikdo nemohl zabránit, vyrazí se skromným doprovodem na Apeninský poloostrov. Papež, jehož zastihne na hradě Canossa (dnes v provincii Reggio Emilia), s ním zprvu vůbec nechce mluvit. Jindřich se ale tak snadno nevzdá.

Podle současného publicisty Josefa Veselého „se postavil bos, s nepokrytou hlavou, dokonce prý jenom v kajícnické košili, na nádvoří hradu, aby poprosil o odpuštění“.

28. ledna, po dlouhých třech dnech a nocích, se Řehoř nad králem konečně slituje a při audienci mu udělí rozhřešení. Boj o investituru však potupnou Jindřichovou porážkou neskončí…

Foto: Wikimedia.org