Takové dobroty jaktěživ na vlastní oči neviděli. 12 nuzně oblečených starých mužů nevěřícně zírá na bohatě prostřenou tabuli, kterou mají před sebou. Už se nemohou dočkat, až k ní budou moci zasednout a pustit se do jídla…
Je počátek dubna roku 1528 a celý křesťanský svět se chystá na oslavu Velikonoc. Nejinak tomu je na Pražském hradě, kde již druhým rokem panuje Habsburk Ferdinand I. (1503–1564). Právě on u nás na Zelený čtvrtek zavede tradici tzv. mytí nohou.
Zvyk podle Krista
„Vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu,“ líčí Evangelium sv.
Jana moment, k němuž došlo při Poslední večeři Páně. V té chvíli již Ježíš Kristus (7/1 př. n. l.–30/33 n. l.) věděl, že bude zrazen a vydán na smrt. Šlo v podstatě o jeho rozloučení s věrnými apoštoly.
Historikové se shodují, že kořeny tohoto nezvyklého kroku lze vystopovat ve starověkých kulturách na Blízkém východě, kde mytí nohou, případně nabídnutí vody k omytí, patřilo k dobrým mravům každého hostitele.
Podle Bible pak nejpozději od 12. století začali mýt nohy svým ovečkám kněží během velikonočních bohoslužeb, tradice se ujala napříč náboženstvími a stala se i součástí rituálů na panovnických dvorech.
Oblibě se těší zejména v habsburském rodu, z něhož pochází řada bigotních katolíků, a praktikuje se tak ve Vídni nebo na Pyrenejském poloostrově.
Král v pokleku
Přivedli je na Pražský hrad. Starci v otrhaných hadrech se rozhlížejí kolem. Skutečně, bohatá hostina je připravena jen pro ně. Nikdo je nemusí dvakrát pobízet, aby zasedli ke stolu. S chutí se pouštějí do jídla.
Během hodování je jim čten příběh z Janova evangelia o tom, jak Ježíš Kristus myl nohy svým učedníkům. Pak ke každému z nich přistupuje sám král Ferdinand I. s lněnou zástěrou kolem pasu.
Pokleká a jednomu po druhém bere do rukou pravou nohu, omyje ji, osuší zástěrou a políbí. Po hodování ještě muži dostávají na památku od panovníka novou košili a oblek. Na tento den určitě do konce svého života nezapomenou…
Pečlivý výběr
Nezapomenou ani další Habsburkové. Tradice mytí nohou se ve Vídni prokazatelně drží ještě na sklonku 19. století. Tehdy, konkrétně v roce 1897, císař František Josef I. (1830–1916) ve svém sídle omyje o Velikonocích nohy 12 starcům a 12 stařenám.
Věk všech zúčastněných přitom přesahuje 90 let. A zatímco se panovník dotýká jejich končetin, podobný rituál se odehrává v Praze v chrámu sv. Víta. Tam o nohy chudáků pečuje pražský arcibiskup a kardinál František Schönborn (1844–1899).
Muži, které k němu za tím účelem přivádějí, byli předtím velmi pečlivě vybráni v rámci pražských farností. „Musí býti nejméně 60 let staří, nemajetní a úplně zachovalí,“ vysvětluje k jejich volbě dobový tisk.
Profesně se jedná třeba o bývalé obuvnické nebo pokrývačské mistry, cvočkáře nebo kloboučníka. Nohy jsou jim omyty během bohoslužby v chrámu, následně jsou obdarováni 30 stříbrnými penězi a oděni do bílého.
Ze svatostánku zamíří do arcibiskupské rezidence, kde je pro ně rovněž připravena bohatá hostina. Nejstaršího z nich při ní osobně obsluhuje kardinál.
