Strachy se před ním třese celé Španělsko. Židé nebo muslimové, kteří konvertovali ke křesťanské víře, si před ním nemůžou být jistí. Jako podezřelí se mu však jeví i někteří katolíci. Tomás de Torquemada v honbě za kacíři nedělá rozdíly…

Překvapení v rodině

Už jako velmi mladý vstoupil do dominikánského kláštera v kastilském Valladolidu. Složil řeholní slib a pro ostatní mnichy pracoval jako kuchař.

Když historikové později zapátrali v jeho původu, přišli na to, že v žilách Tomáse de Torquemady (1420–1498) nejspíš kolovala po předcích i špetka židovské krve.

V přízni králů

Mezi řeholními bratry si Tomás získává uznání pro svou zbožnost a asketický způsob života. Brzy se sám stane představeným kláštera v Segovii. V nové roli se seznamuje s princeznou Isabelou Kastilskou (1451–1504), která ho učiní svým osobním zpovědníkem.

A nejen jím. Torquemada se postupem času propracuje do role jejího nejbližšího rádce. Dokonce se zasazuje o to, aby se provdala za aragonského prince Ferdinanda (1452–1516). I k němu si pak najde cestu jako zpovědník.

Manuál k pronásledování

Katolická Veličenstva se v roce 1478 obracejí na papeže s žádostí o ustavení inkvizice na Pyrenejském poloostrově. S ohledem na velký počet konvertitů v jejich královstvích mají pocit, že je to potřeba.

Když hledají vhodného muže do jejího čela, volba padne na Torquemadu.

O pět let později je jmenován Velkým inkvizitorem a okamžitě se pouští do hrůzného díla… Z jeho hlavy například pochází 28 článků, jimiž by se měl každý inkvizitor v zemi při odhalování heretiků řídit.

Kladivo na kacíře

Jeho pozornosti neujde nikdo. Podle tehdejšího práva jsou španělské dívky trestně odpovědné už od 12 let, chlapci od 14. Torquemada nezná s nikým slitování, je nekompromisní, prosby na něj neplatí, ani úplatky.

Jakmile nabude přesvědčení, že „kápl“ na kacíře, projevuje se jeho krutost. S výrazem fanatika neváhá své oběti zastrašovat, ponižovat a mučit. Historikové odhadují, že na smrt mohl poslat až 2200 osob.

Schovaný za ozbrojenci

Často je na cestách. Zatímco v počátcích fungování inkvizice byl jeden soudní tribunál v Seville, pod Torquemadových dohledem se jejich síť rozrostla do dalších španělských měst na celkem 24. Sám inkvizitor si dobře uvědomuje, že ho spousta lidí nenávidí.

Proto nevyjíždí nikdy sám. Jeho doprovod standardně tvoří 50 jezdců a 250 ozbrojenců.

Spálené ostatky

Ostražití před Torquemadou jsou postupem času také v Římě, kam směřuje stále více žádostí o milost. Svatý otec se hodlá aktivitou španělské inkvizice zabývat, ale neuspěje.

K odvolání Velkého inkvizitora se totiž nemají Katolická Veličenstva, a tak mu titul zůstane až do konce života. Když roku 1498 umírá, jsou jeho ostatky pohřbeny v klášteře v Ávile. Nezůstanou zde navěky.

V roce 1832, dva roky před oficiálním zrušením inkvizice ve Španělsku, je Torquemadův hrob vypleněn a kosti spáleny.