Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.

Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí lidé. Hvízdne obdivem nad palácem ze zdobených cihel. „Za malé zdržení nic nedáme, viď,“ plácne unavené zvíře po hřbetě.

„Konečně,“ prohodí spokojeně, když spatří hostinec. Ustájí koně a vzápětí už si sedá ke stolu. „Vítejte v Idu. Co vám můžu nalít?“ prohodí hostinská. Řeč se stočí na novinky. Host sonduje, jestli by se tu nedal uzavřít nějaký obchod. „Jistě budete z daleka.

Jinak byste věděl, že náš král Ba’ilanu je velmi bohatý a rád se tím chlubí. Sjíždějí se sem kupci zdaleka. I vy tu najdete štěstí, pane,“ mrkne na něj spiklenecky hostinská.

Centrum obchodu

„Můj palác je skvostnější než paláce mých předků,“ pyšní se Ba’ilanu reprezentativním sídlem z glazovaných cihel. Prosperující město mu přináší tučné zisky.

Oblast, ležící v údolí dolního toku řeky Velký Zab před jejím splynutím s Tigridem (v dnešním Iráku), láká svou výhodnou polohou lidi odpradávna. Kolem roku 1300 př. n. l. tu život jenom kvete.

Idu je, jak naznačují nápisy klínovým písmem, tehdy centrem nezávislého království. Jeho panovníci soustředí ve svých rukou tolik moci, že se mohli vymanit z područí Asyrské říše a titulovat se jako králové samostatného Idu.

Touto výsadou se pyšní hned sedm vladařů. Idu si ještě po roce 1050 př. n. l. užívá svobody. Záhy ale utichne ruch v jeho ulicích. Asyřané si znovu podmaní sídlo, které už jednou ztratili. Již nedopustí, aby jim zdejší panovníci přerostli přes hlavu.

V 8. století př. n. l. zreorganizují říši, a i když Idu zůstává správním centrem provincie Irbíl, z bývalé bohaté metropole se stává malá bezvýznamná osada.

Svědectví cihel

V současnosti ční zbytky dávného města do výšky asi deseti metrů nad okolní plání.

Sídlu se říká Satu Qala a jsou zde stále vidět stopy po útoku z roku 1987. Tehdy protikurdské síly Saddáma Husajna (1937–2006) vtrhly do vesnice a její velkou část vypálily. V letech 2010 a 2011 tu probíhaly vykopávky.

Tým archeologů, pod vedením Cinzie Pappiové z univerzity v německém Lipsku, na cihlách odhalil 52 nápisů datovaných do období 1050–850 př. n. l. a na jejich základě prohlásil, že největší prosperita města spadala do období před 2900–3300 lety.

Doba nezávislosti města pak trvala sotva pár stovek let. Předtím existovalo o Idu pouze pár zmínek v novoasyrských nápisech a jediný hmatatelný doklad, kterým byla kamenná deska s nápisem:

„Ba´iuri, král země Idu.“ Cílem archeologů v Idu nyní je „vykreslit obraz vztahu mezi provincií a centrem, mezi regionálními vládnoucími králi a asyrskými vládci a vypracovat status provincie Idu jako vazalského státu,“ jak uvádí Pappiová.

*** Nejdéle obývaná citadela ***

* V iráckém městě Irbílu působili v letech 2009‒2017 čeští archeologové a restaurátoři. Pracovali nejdříve při vykopávkách a poté na obnově asi 7000 let staré citadely.

* V jejím prostoru o rozloze asi deseti hektarů se nalézá přes 500 domů…Odborníci považují citadelu za nejdéle nepřetržitě obývané město na světě, protože ve zdejších domech, vyznačujících se dřevěným krovem a hliněnou střechou, bydleli lidé ještě v 70. letech 20. století. Poté ale zdejší Kurdy vyhnal diktátor Saddám Husajn.

Foto: livescience.com