Z ulic se ozývá nadšený jásot. Z válečného tažení na Blízkém východě se vrací chlouba Říma – jeho vojáci. Kromě vítězné kořisti však do města tentokrát přivezou i zhoubnou nákazu, nejspíš spalničky nebo pravé neštovice. Denně jim podlehnou stovky lidí!
„Opravdu je to tak zlé?“ lomí rukama císař Marcus Aurelius Antoninus (121–180), který by rád vytáhl znovu do boje, ale nemůže, jeho vojáky totiž nemoc kosí ve velkém. Trpí průjmy, horečkou a nepříjemnou hnisavou vyrážkou.
Většina z těch, kteří onemocní, navíc po několika dnech umírá! „V Římě, Itálii a provinciích zahynula většina lidí a epidemii padly za oběť téměř všechny vojenské sbory,“ uvádí římský historik Eutropius (†po r. 390).
Celkový počet mrtvých se odhaduje na pět milionů během 15 let. To je přibližně třetina tehdejší římské populace!
Bezradný Galén
Vojáci umírají jako mouchy. Mladí, starší i ti zdatní a silní. I když se říká, že je decimuje mor – Antoninský mor –, jisté to není. Nemoci se snaží přijít na kloub i císařův dvorní lékař Galén (asi 129–200), avšak marně.
Víme od něj nicméně to, že „nemoc se projevuje horečkou a zánětem hltanu, přičemž ji provází kožní vyrážka, někdy suchá a někdy hnisavá, objevující se zhruba po devíti dnech od onemocnění“.
Tento popis by asi nejvíce odpovídal pravým neštovicím, případně spalničkám. Americký historik J. F. Gilliam (1915–1990) nicméně dospěje k závěru, že „není dostatek důkazů, aby šlo tuto chorobu či choroby uspokojivě identifikovat“.
Mrtvých přibývá
Zhoubná epidemie se postupně rozšíří po celém impériu. Aby toho nebylo málo, zaútočí na římské provincie při Dunaji germánští Markomani. Na jaře 168 tedy Marcus Aurelius a jeho spolucísař Lucius Verus (130–169) proti barbarům vytáhnou.
Počátkem následujícího roku však Verus po krátkém onemocnění umírá. Třebaže se někteří domnívají, že jej Aurelius nechal otrávit, většina badatelů Verovu smrt připisuje právě záhadné nemoci.
Jen v samotném Římě zatím údajně po jistou dobu umírá až 2000 osob denně, tedy asi čtvrtina všech nakažených!
„Starověký svět se nikdy nevzpamatoval z rány zasazené morem, který ho postihl za vlády Marca Aurelia,“ míní dánsko-německý historik Barthold Georg Niebuhr (1776–1831).
Obviňují křesťany
Výrazný pokles obyvatelstva má nevyhnutelně za následek i menší objem vybraných daní, což neblaze poznamená římskou ekonomiku. Vysoká úmrtnost v řadách vojska zase těžce oslabí legie.
Coby oběť bohům přikáže císař porazit bezpočet kusů dobytka, avšak bezvýsledně. V některých oblastech říše jsou pravděpodobně z pohromy viněni křesťané, kteří musejí čelit zuřivým útokům ostatních obyvatel.
Přes to všechno Marcus Aurelius ve svém proslulém filozofickém spisu Hovory k sobě tvrdí:
„Zkáza duše je mor mnohem horší než mor ze špatného podnebí a náhlých změn ovzduší kolem nás.“ Sám nakonec možná 17. března 180, při další výpravě k Dunaji, „moru“ podlehne. Příčinou jeho smrti nicméně může být například i rakovina.
Foto: Wikimedia.org, Meisterdrucke.com