Hejtman Záhorka marně vyhlíží robotníky, kteří se už dávno měli dát do práce. Zatím ale nedorazil jediný. „Karabáč na ně!“ běsní. Jak hejtman jihočeského Protivína následně zjistí, poddaní se vzbouřili.

Záhorka je sice známý jako bezcitný tyran, rebelie na schwarzenberském panství má ovšem jinou příčinu než jeho kruté chování.

Ve tvářích obyvatel Protivína je patrná úleva. V roce 1711 totiž panství kupuje 31letý kníže Adam František ze Schwarzenbergu (1680–1732), proslulý svou mírnou a rozvážnou povahou.

Lidé mají za to, že se díky tomu situace v jižních Čechách výrazně zlepší. Protivín totiž do té doby vlastnili neoblíbení Trauttmansdorffové.

„Všeobecně se o tom mluví, že v celých Čechách není krutějšího pána nad hraběte Trauttmansdorffa v Protivíně,“ stěžoval si třeba prachatický vikář na sklonku 17. století.

Oním hrabětem byl Zikmund Ludvík (1651–1707), který neváhal své poddané trestat bitím, vězněním či sezením na dřevěném oslu.

Nenáviděný šlechtic ale roku 1707 zemřel a po sobě zanechal takové dluhy, že Trauttmansdorffům nezbylo než o čtyři roky později panství nedaleko Písku prodat.

Dostanou karabáčem

Po zkrvavených zádech odbojných Jihočechů sviští bič. Protivínští si od nového majitele hodně slibují, už roku 1716 ale proti svému pánovi povstanou. Na jaře se několik dní odmítají dostavit na robotu.

Nedávno dosazený hejtman Václav Antonín Záhorka, jenž si ovšem už stihl místní znepřátelit, zuří a nechává rebelanty potrestat karabáčem. Když se o tom dozví sám kníže, napomene ho a poručí mu, aby byl příště mírnější.

Mylně se domnívá, že je lapálie u konce. To se ovšem plete. Obyvatelé totiž i poté odmítají robotovat.

„Žádám exemplární trest pro hlavní buřiče,“ otočí rychle Adam František ze Schwarzenbergu, který se začne obávat, aby se vzpoura nerozšířila na jiná jeho panství.

Nešťastná upomínka

Hlava schwarzenberského rodu je údivem bez sebe. „To snad ani není možné,“ říká si zřejmě v duchu Adam František, když se dozví důvody vzpoury. Povstání totiž vypuklo kvůli mýlce, respektive kvůli dvěma na sebe navazujícím omylům.

Na začátku roku 1716 byl poddaným úředně připomenut robotní patent z roku 1680. „Poddaní se domnívali, že jde o novou úpravu,“ píše historička Antonie Kolafová (1909–1996).

A co víc, dokument si na Protivínsku vyložili tak, že přináší zmírnění roboty. Dosud zde lidé na panském majetku museli sloužit šest dní v týdnu.

V patentu se ale primárně hovoří o třídenní robotě, čehož se Jihočeši chytili a nechtěli si nechat vymluvit, že tomu tak není. Nicméně se pletou. Dokument totiž umožňuje i delší robotu.

Výhrůžka pouty

V útrobách protivínského zámku to vře. Na 10. června 1716 je sem svoláno jednání mezi rebely a vrchností.

„Proč se nyní bouříte, když jste v minulosti snášeli horší nakládání?“ ptá se vzbouřenců krajský hejtman Jan Vojtěch Zádubský (†1724). Odpovědi se nedočká.

Rychtáři místo toho zopakují, že žádají o ulehčení práce na panském majetku a nakonec dosáhnou svého. Kníže jim vyjde vstříc a sníží robotu na čtyři dny v týdnu od šesti hodin ráno do pěti hodin odpoledne s dvouhodinovou polední přestávkou.

Celkem tak musí pracovat 36 hodin. Část vzbouřenců přesto není spokojená. „Kdo by se nepodrobil, v poutech bude odeslán do Prahy,“ varuje je krajský hejtman. Po jeho slovech otočí i poslední buřiči.

Přijdou o grunty

Úmluva o robotě míří před císaře Karla VI. (1685–1740), který ji ještě téhož roku schválí. Adam František ze Schwarzenbergu si tak může zhluboka oddechnout. Hrozba rozšíření revolty je zažehnána.

Krátkozraký císař, jenž později Adama Františka omylem zastřelí při lovu, schválí také knížetem navržené tresty pro tři největší buřiče. Nejhůře dopadne jistý Pavel Tichava, jenž je odsouzen ke třem měsícům veřejných prací.

Po odpykání trestu je stejně jako jeho dva kumpáni navíc zbaven gruntu. Adam František poté na Protivínsku výrazně utáhne šrouby. Zdejším poddaným zakáže poskytovat obilní půjčky a přívarky piva pro vojenské průchody, z čehož jim plynuly zisky.

Hrozí další chaos

Lidé jsou opět lehce vyvedení z míry. „Je to zase jen nějaké úřední připomenutí, nebo nový výnos?“ ptají se jeden druhého. Nedlouho po vzpouře se jim dostane do rukou další listina upravující robotu. Sám císař totiž roku 1717 vydá nový patent.

A světe div se, stanoví v něm pracovní povinnost na tři dny v týdnu od slunka východu do slunka západu. Obyvatelé Protivína si s dokumentem zřejmě nevědí moc rady, a proto raději trvají na původní úmluvě s knížetem.

„Všichni rychtáři a konšelé z panství Protivín jménem celých obcí prohlásili, že chtějí zůstat u dohody uzavřené v roce 1716,“ potvrzuje Kolafová. Ač nemusejí, nadále tak robotují čtyři dny v týdny místo tří.

*** Upírka z Krumlova ***

* Zsinalé pohublé tváře dávají tušit, že kněžna Eleonora Amálie (1682–1741) na tom není zdravotně nejlépe. Poddaní dokonce manželku Adama Františka ze Schwarzenbergu překřtí na „upíří princeznu“.

* Když chtěla otěhotnět, začala totiž pít vlčí mléko. „O něm se tradovalo, že může pomoci ženám ke zvýšení plodnosti,“ vysvětluje českokrumlovský kastelán Pavel Slavko.

* Po manželově smrti navíc kněžna výrazně zhubne a ztratí přirozenou barvu. Ve dne spí a v noci naopak bloumá po svém panství. Lidé proto mají strach, že se proměnila ve vampýra. Ve skutečnosti ale Eleonora zřejmě trpěla rakovinou.

Foto: wikipedia.org, nydamprintsblackandwhite.blogsport.com