Generál Mansfeld si buduje v západních Čechách opěrné body a důležitou roli v jeho plánech hraje i hrad Zelená Hora. Úkolem obsadit ho pověří zhruba stovku mužů z anglického pluku.
Problém je, že hrad chce získat i bavorský vévoda Maxmilián, který přitáhl do Čech s celou armádou…
V Čechách vypuklo stavovské povstání. Vzbouřenci sesadí z českého trůnu Ferdinanda II. Štýrského (1578–1637) a v roce 1619 si zvolí novým králem Fridricha Falckého (1596–1632).
Manžel Alžběty Stuartovny (1596–1662) záhy začíná pro povstalce shánět podporu v Evropě. Doufá v pomoc svého tchána Jakuba I. Stuarta (1566–1625), který ale jeho prosby odmítne. Anglický panovník je opatrný.
Osobně se nechce míchat do záležitostí v dalekém Českém království a moc se mu ani nelíbí, že jeho zeť přijal tamní korunu. Nicméně samotným Angličanům v pomoci mladému dobrodruhovi bránit nebude.
Otázka cti
Anglikánská církev, měšťané (hlavně ti z Londýna) a část anglické šlechty se o „českou věc“ živě zajímají a rádi by povstalce nějakým způsobem podpořili. Nakonec poskytnou finance potřebné na verbování vojáků pro válku v Čechách.
Plukovník Andrew Gray shromáždí během několika týdnů jednotku čítající zhruba 2500 mužů. Jsou v ní angličtí profesionální žoldnéři i skotští dobrovolníci, pro něž je účast na tomto tažení otázkou cti.
Za českou královnu Alžbětu Stuartovnu, která se narodila ve Skotsku, půjdou klidně bojovat až na kraj světa!
Nerovná bitka
V létě roku 1620 se přeplaví do Hamburku, odkud pěšky pokračuje do Čech. V srpnu „anglický“ pluk dorazí do Brandýsa nad Labem a je přidělen k vojsku generála Petra Arnošta Mansfelda (1580–1626).
Na jeho příkaz se Grayova jednotka přemístí do západních Čech, kde hlídá zemskou hranici.
Spojené síly císaře Ferdinanda II. a bavorského vévody Maxmiliána I. (1573–1651) se chystají vpadnout do Čech a Mansfeld chce být informován o jejich pohybu.
Ze stejného důvodu stavovský vojevůdce obsazuje v regionu města i hrady a mění je na své opěrné body. Počátkem října vyšle z Plzně zhruba 100 vojáků z Grayova pluku, aby zajistili Zelenou Horu u Nepomuku.
Muži svůj úkol splní, ovšem nejspíše 5. října přitáhne k hradu Maxmilián I. Bavorský s armádou čítající tisíce hlav a vyzve je, aby se vzdali. Když odmítnou, strhne se nerovná bitka, v níž všichni Angličané i Skotové padnou.
Prahu nestihnou
Oslabený Grayův pluk nadále operuje v západních Čechách. Zdržuje se hlavně v Plzni, a to i v době, kdy se vévoda Maxmilián pomalu blíží ku Praze. Mansfeld s převelením Angličanů a Skotů otálí, a tak bitvu na Bílé hoře o den dva zmeškají.
Zpráva o rozhodující porážce stavovského vojska zastihne Graye u Berouna, načež se stáhne na Karlštejn. Později se zapojí do několika bojových operací v západních Čechách i kousek za hranicemi v Německu.
V roce 1622 jeho prořídlý pluk, který již ztratil zhruba dvě třetiny mužů, definitivně opouští střední Evropu. Část mužů se vrací do Anglie, ostatní však zůstávají na kontinentu a po boku protestantů zasáhnou do dalších bojů třicetileté války.
*** Dobrovolně k nepříteli ***
* I po bitvě na Bílé hoře zůstává v Čechách několik opevněných měst, která dál kladou katolíkům odpor. K těm nejvytrvalejším patří Třeboň, obléhaná již od září 1620.
* „Obráncům – dvěma skotským, jednomu německému a jednomu českému praporci – velel anglický podplukovník John Seton z Carchunothu,“ vypráví současný historik Jaroslav Pánek.
* Zkušený válečník úspěšně odráží jeden útok za druhým a Třeboň bude hájit až do února 1622! Poté se za výhodných podmínek vzdá a část jeho mužů dobrovolně vstoupí do služeb Ferdinanda II.