Muž se zakrváceným nožem prchá od místa, kde byl právě ubodán král Václav III. Stráže mají jasno, a dotyčného na místě zabijí. Zahodili tak ale příležitost dozvědět se, proč se domnělý pachatel vlastně činu dopustil… 

Celé město již spí, jen krčma se otřásá v základech. „Na zdraví krále!“ zvolá pijan, a než si obsah korbele nalije do chřtánu, oťuká s ním nádoby nejbližších spolustolovníků.

Řev a bujarý smích se ozývají až do rána, kdy se z hostince nejistým krokem vypotácejí poslední štamgasti. A večer zase nanovo… Takovým radovánkám se oddává poslední Přemyslovec na českém trůnu Václav III. (1289–1306).

Dokud vyrůstá v Čechách, dohlíží na něj otec. Když ale v roce 1301 získá uherskou korunu a odjede na tamní dvůr, dostane se do vleku rozmařilých šlechtických synků ze své družiny. „V ničemném styku svedli poddajnou mysl mladíka k mnohým nepřístojnostem.

Král s nimi totiž začal dovádět, denně pít silné víno až do opilosti,“ uvádí středověký kronikář Beneš Krabice z Veitmile (†1375).

Hrnek přetekl

Situace se nezlepší, ani když Václav v necelých 16 letech převezme český trůn. Přátelům v opojení rozdává, oč si řeknou – kdejakou pevnost, město či vesnici.

Vystřízliví asi až po roce vlády, v důsledku tíhy státnických záležitostí. Pak si došlápne i na své kumpány.

„Ty, pane, vrať mi hrad, který jsi vyloudil, nebo jinak jako hrnec tento rozbiji hlavu tvou a kteréhokoliv jiného poddaného mně se protivícího,“ praví jim podle Krabicovy Kroniky kostela pražského a symbolicky u toho rozbíjí hliněné hrnky s jejich jmény. Ze starých přátel se rázem stávají noví nepřátelé…

Kdo zaplatil vraha?

Není jiná možnost, než se dát dohromady. Poděděné zahraniční koruny mu totiž na hlavě nedrží pevně. Titul uherského krále Václav III. raději předá dolnobavorskému vévodovi Otovi III. (1261–1312).

Jednak tím získá silného spojence a jednak se díky tomu už nebude muset dohadovat s uherskými magnáty, jejichž podpora ho beztak stála jenom spoustu peněz.

Navíc má více času na to řešit náročnou situaci v Polsku, kde si vládu nárokuje krakovský kníže Vladislav Lokýtek (1261–1333).

V létě 1306 se Václav za účelem chystané vojenské výpravy proti němu odebere do Olomouce, kde hodlá shromáždit své vojsko. A právě zde dojde 4. srpna 1306 k tragédii. Zřejmě při odpočinku v děkanském domě na mladého krále nožem zaútočí vrah.

Václav na místě umírá. Pachatelem zločinu je nejspíš jakýsi Konrád z Botenštejna, kterého stráže chytily a zabily, když utíkal z místa činu.

Badatelé však míní, že jednal na něčí objednávku – snad české šlechty… Bývá zmiňován i Lokýtek nebo římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský (1255–1308). Důkazy ovšem chybí. Rod Přemyslovců Václavovou smrtí vymírá po meči.

*** Zapomenutá vdova ***

* Václav každého zaskočí, když se 5. října 1305 ožení s Violou Těšínskou (1290–1317), dcerou nepříliš významného těšínsko-osvětimského vévody.

* Například ve Zbraslavské kronice se píše, že jde o nedůstojný sňatek, neboť český král má nárok na lepší partii. Pokud půjde politika stranou, dívka musí být nejspíš světicí, která přetrpí Václavovy zálety.

* Po jeho smrti se na téměř deset let vytrácí z historie, pravděpodobně přežívá v nějakém klášteře. Až pak se provdá za Petra I. z Rožmberka (†1347), ale do roka předčasně skoná.