Věhlasný renesanční lékař Paracelsus svůj obor studuje nejen u doktorů, ale i u lazebníků, vesnických kovářů a horalů, ranhojičů, alchymistů, v klášterech nebo vojenských táborech. Stane se jakýmsi „lékařem bez hranic“. Pracuje všude tam, kde ho potřebují. Dokonce i v českých zemích! 

Přes dva roky působí v Moravském Krumlově, kde léčí dědičného maršálka Českého království Jana z Lipé (†1541). Charakterizuje ho jako muže s „vyhublým, vyzáblým tělem, zničeným léky a v těžkém úpadku“. Přesto mu prodlouží život o čtyři roky.

Paracelsus (1493–1541) sám vstoupí do dějin jako rozporuplná osobnost s nepříliš dobrou pověstí. Pálí slavné lékařské knihy, zajímá se o duchy a alchymii nebo holduje alkoholu. Přitom málokterý lékař inspiruje umělce jako on.

Píše o něm William Shakespeare (1564–1616) i Johann Wolfgang Goethe (1749–1832)!

Spálí Avicennu

„Je to velká hanba, když vysoké školy dělají lékaře, kteří jsou jimi jen zdánlivě, dají chlapovi červený plášť, červený baret a světu šaška, který jen plní hřbitovy,“ vyjádří se Paracelsus posměšně o kolínské škole.

Úroveň některých univerzit v Evropě ho zkrátka neuspokojuje. On sám studuje mimo jiné v italské Boloni a Ferraře. Získá tak právo nosit lékařský plášť a baret, ale nikdy se tím neobtěžuje.

Je mu 22 let a má jiné cíle – vandruje Evropou, pracuje tam, kde je ho zrovna třeba, a burcuje proti tehdejšímu nekriticky přijímanému vědění.

Nejvíc šokuje svým výstupem z roku 1527, když před univerzitou v Basileji spálí dílo slavného perského lékaře Avicenny (asi 980–1037). Ve své době je to svatokrádežný a troufalý čin. Už na jaře 1528 musí Paracelsus z Basileje prchnout!

Odevšad ho ženou

Od té doby ztratí veškerou jistotu a už nikdy se neusadí natrvalo v žádném městě. Projevuje se jako neklidný, vášněmi zmítaný duch – brázdí Evropu křížem krážem jako obyčejný tulák. „Hnali mě z Litvy, potom z Pruska, pak z Polska. A nejen to!

Nezamlouval jsem se Nizozemcům, univerzitám také ne, ani Židům, ani mnichům,“ svěří se později. V roce 1536 se usadí v Moravském Krumlově. Léčí zde českého šlechtice Jana z Lipé, jemuž diagnostikuje hned čtyři choroby:

malárii se zvětšením sleziny a „vodnatelkou“, znečištění žaludku a žluče, hromadění krve s hnisem ve střevech a zacpání jater s porušením moče.

K vyléčení mu připraví víno a trojí mast, upozorní však, že celková sešlost se nedá odstranit léky, jen řádnou životosprávou!

Otrávil sám sebe?

V Moravském Krumlově Paracelsus dokončí svou slavnou publikaci O tartarických onemocněních. Pak ale jedné noci nečekaně prchne. Jeho odchod je podle všeho uspíšen oslepnutím maršálkova syna Pertolda (†1573), kterého svérázný učenec rovněž léčí.

Kromě toho je mu připisováno i úmrtí Jany z Pernštejna, manželky Jana III. ze Žerotína. Zdá se, že tou dobou je proti Paracelsovi vedeno dokonce oficiální vyšetřování, které je ukončeno až soudním vyrovnáním, k němuž údajně dojde ve Znojmě.

Odtud lékař pokračuje ve svých cestách. I nadále vede kočovný život, který nakonec skončí v rakouském Salcburku. Tam umírá v úplné chudobě v září 1541. Příčina jeho smrti není známá – existuje ale domněnka, že se při alchymistických pokusech sám pomalu otrávil.