Články o dění v romské osadě v Užhorodu se objevují v celostátním tisku. Na Podkarpatskou Rus zavítá také nespočet politiků a novinářů ze zahraničí. Všechny zajímá, co stojí za úspěchem zdejší celoevropsky unikátní školy!
Součástí nově zrozeného Československa se v roce 1919 stává Podkarpatská Rus s metropolí Užhorodem. Hornatý region sužuje celá řada hospodářských a sociálních problémů. Patří k nim i vysoká míra negramotnosti zdejší romské menšiny. Čs.
úřady bohužel nedokážou na tuto výzvu najít odpověď. Jejich pokusy zapojit romské děti do výuky v běžných obecných školách z mnoha důvodů selhávají. „Bylo těžší je začlenit do již fungujícího kolektivu.
Navíc ze strany rodičů byly často protesty vůči tomu, aby romské děti navštěvovaly školu a absolvovaly docházku s jejich dětmi. Říkali, že jsou nevzdělané, že se s nimi těžko pracuje, že nejsou čisté,“ upřesňuje současná historička Anna Míšková.
Očima dítěte
Školský odbor v Užhorodu řídí od podzimu 1924 Josef Šimek. Osvícený úředník se na ožehavý problém umí podívat i očima romských dětí.
Chápe, že v drtivé většině postrádají vytrvalost a cílevědomost, že se nedokážou dlouho soustředit a celá jejich komunita pohlíží na školní docházku jako na něco zbytečného… Šimka napadá způsob, jak z této šlamastyky ven.
Spojí své síly s Jurajem Lackem, starostou romské kolonie v Užhorodu, a společně zrealizují projekt, o kterém jeden místní učitel mluvil již před několika roky…
Pomůžou se stavbou
V Užhorodu díky nim vzniká vůbec první romská škola v celém Československu. Šimek a Lacko ji ale Romům nevnucují. Přesvědčí je, aby sami podali žádost o její zřízení. Potřebné finance se podaří zajistit z několika zdrojů. Přispějí různé spolky, čs.
ministerstvo školství nebo guvernér Podkarpatské Rusi. A jak dodává Míšková, „10 000 korun přispěl také z vlastních zdrojů tehdejší prezident Masaryk“.
Desetitisíce nepálených cihel vlastnoručně vyrobí užhorodští Romové, kteří se bez nároku nad odměnu zapojí také do stavebních prací. Budova školy za více než 60 000 korun je dokončena v prosinci 1926 a napřesrok se v ní rozběhne výuka.
Několik desítek žáků má k dispozici prostornou třídu a umývárnu s teplou vodou. Veškerý nábytek i další potřebné vybavení Šimek sehnal v okolních školách.
Oblíbený učitel
Čtení, psaní, základy matematiky. Speciální osnovy ale pamatují i na hygienickou osvětu, umění nebo ruční práce. Prvním učitelem užhorodské romské školy je jmenován Josef Šesták, který sice trochu umí romsky, přesto všechny předměty vyučuje ve slovenštině.
Děti i jejich rodiče ho respektují. A co je nejdůležitější, specifický výukový program motivuje malé školáky učit se a poznávat svět, takže většina z nich má jen minimální absenci.
Někteří budou později pokračovat ve studiu na městských školách, nebo se uplatní v uměleckých souborech a hudebních kapelách… Šimkův úspěšný projekt se pozitivně projeví i na životě v užhorodské romské osadě, která prokoukne a ubude v ní hádek, bitek nebo krádeží.
V průběhu 30. let minulého století podobné školy vyrostou také v Mukačevu a v několika městech na východě Slovenska. V roce 1938, krátce před rozpadem Československa, se v nich dohromady učí zhruba 3000 romských dětí.