Byť je vůbec největším buddhistickým chrámem na světě, nenajdete ho v Indii. Byl vztyčen uprostřed džungle na ostrově Jáva, a to zhruba před 1200 lety. Kým, to dodnes zůstává záhadou.
V době, kdy kamenný skvost Borobudur vznikl, zde totiž žila kultura, která i velké stavby pokrývala jen palmovými listy…
Několik dlouhých staletí je Borobudur zcela zapomenutý a skrytý lidským očím. Chátrající kamenný kolos vyrve ze spárů bující džungle až britský guvernér oblasti, sir Thomas Raffles (1781–1826).
Objevuje ho náhodou, když si v roce 1814 prosekává cestu neobydleným územím střední Jávy. Okamžitě nařídí očištění památky. Ukáže se, že se jedná o naprosto unikátní komplex úctyhodného stáří.
Borobudur totiž vznikl kolem roku 800, celých 300 let před kambodžským Angkor Vatem a asi 500 let předtím, než byla v Paříži dokončena slavná katedrála Notre-Dame.
Král hor
Za stavitele kamenného chrámu v džungli jsou považováni králové z dynastie Šailendra, kteří na Jávě vládli od 8. století. O nich samotných a jejich náboženském přesvědčení se toho nicméně moc neví.
„Název Šailendra se překládá také jako »páni hor«, jejich stavba Borobudur pak jako »král hor«,“ podotýká současný německý spisovatel Walter-Jörg Langbein. Je možné, že komplex sloužil jako jakási horská svatyně?
Sjednocuje v sobě buddhismus a náboženství, v jehož centru se nacházela „Svatá hora“? O to se odborníci dodnes přou. Některé části úzkých podzemních chodeb, které v součtu dosahují několika kilometrů, jsou navíc stále neprozkoumány.
1400 vagonů kamene
Podle odhadů bylo na stavbu Borobuduru použito zhruba 60 000 metrů krychlových kamene, což je zhruba tolik, kolik by se vešlo do 1400 nákladních vagonů!
Precizní kamenické práce s tenkými, sotva patrnými spárami mezi jednotlivými stavebními prvky, jsou pak v drastickém rozporu s běžnou stavební kulturou doby a místa.
„U všech ostatních staveb v kraji v té době totiž zůstalo jen u bambusových rohoží a palmových střech,“ připomíná Langbein.
Pracují tu snad vedle sebe dvě naprosto odlišné kultury – perfektní architekti oválných střech a zdobených kupolí a prostí stavitelé chatrčí? Anebo je rozdíl mezi horní kněžskou vrstvou a prostým obyvatelstvem tak veliký?
Dostavěna a opuštěna
Odborníci se kloní spíš k druhému názoru. Za otroky v pravém smyslu slova ale tehdejší obyvatelstvo neoznačují, proti tomu mluví drahocenná výzdoba jejich chatrčí.
Nebo je to právě tento luxus, čím si vládnoucí kněžská vrstva obyvatelstvo zavazovala, aby pro ni stavělo? I to je předmětem dohadů.
Jisté je jedno – monumentální stavba byla poměrně krátce po dokončení prací nečekaně opuštěna, snad kvůli častým sopečným erupcím. Od té doby utrpěla řadu škod způsobených zubem času, zemětřesením i výbuchem nedaleké sopky Merapi.
Když ji v 19. století sir Raffles objevil, moc z ní nezbývalo. Akce na její záchranu ji však nakonec přivedly až na seznam UNESCO.