Staré nástěnné hodiny odbíjejí půlnoc. Dánský král Frederik V. se zvedne od stolu, zavrávorá a shodí přitom velký džbán s vínem. „Taková škoda!“ uleví si. Alkoholu totiž rozmařilý panovník nemá nikdy dost.

Ne náhodou bude se silnou závislostí bojovat i jeho syn Kristián. U něj se však navíc projeví i příznaky schizofrenie. 

Je mu sotva 17 let, když se jeho otec upije k smrti a zemře na cirhózu jater. Mladičký Kristián VII. (1749–1808), jak zaznamenají jedny noviny, tak „přesedne rovnou ze školní lavice na trůn“.

Není to žádná výhra, neboť země, zmítaná v posledních letech vlády Frederika V. (1723–1766) korupcí a chaosem, stojí s dluhem 26 milionů tolarů doslova před bankrotem.

Nicméně zdá se, že Kristián VII., k němuž národ chová zpočátku sympatie, chce těžkou, žalostnou situaci státu neprodleně a rázně změnit. Opojen mocí nechá bez okolků vyhodit z vlády téměř všechny otcovy ministry.

Ponechá v ní prozatím jen schopného a pilného Němce Johanna von Bernstorffa (1712–1772). A povýší ho dokonce do hraběcího stavu, neboť se mu podaří obratnou diplomacií vyvést Dánsko ze všech politických konfliktů.

Noční excesy v ulicích

Kristiánův zájem o vládnutí a státní záležitosti však rychle pohasne. Zbaven veškerého dozoru a poručníkování, které provázelo jeho dětství, využívá volnosti a nevázaně se věnuje všemu, co mu skýtá povyražení a uspokojuje jeho smysly.

Potuluje se spolu se svými kumpány kodaňskými ulicemi, obráží krčmy, opíjí se, vytlouká okna, obtěžuje slušné měšťanské dívky a počíná si přitom povážlivě agresivně a brutálně.

„Dnes víme, že se tak navenek projevovala rozvíjející se schizofrenie,“ podotýká německý spisovatel Hans-Dieter Otto (1937–2018).

Po takových nočních excesech, zahrnujících v některých nevěstincích i sadomasochistické praktiky, doléhají na Kristiána těžké deprese. Zavírá se v komnatách, celé dny pročítá Bibli a tiše rozmlouvá s Bohem.

V jeho okolí se brzy začnou šířit obavy a bezradnost. Nakonec nastane shoda v tom, že bude nejlepší krále co nejdříve oženit. Vyvolenou se stane 15letá britská princezna Karolína Matylda (1751–1775), která o Kristiánově choromyslnosti přirozeně vůbec nic neví…

Manželce toleruje milence

Mladičká princezna však Kristiána vůbec nepřitahuje a jen pár dní po svatbě král usoudí, že se mu nelíbí být ženatý a že je vlastně nemódní svou manželku milovat.

Vrátí se do kodaňských nevěstinců, kde se spolu se svým zvrhlým přítelem hrabětem Conradem Holckem (1745–1800) oddává orgiím. Při nich se zvlášť činí dráždivá rusovláska Anna Catherine Benthagenová (1745–1805), pravidelně vyzbrojená bičem a pouty.

Kristiána tato domina fascinuje a nechá se od ní – a často i od Holckeho – svázat a bičovat. Zhrzená Matylda se mezitím doma topí v slzách.

V roce 1768 sice Kristiánovi porodí syna Frederika (†1839), brzy se však začne stýkat s královým lékařem Johannem Friedrichem Struenseem (1737–1772). Kristián proti tomu nic nenamítá.

S manželkou už delší dobu žádný sexuální vztah neudržuje, ale má ji svým způsobem rád, ji i svého doktora. Jeho nemoc se totiž neustále zhoršuje a oni jsou ti jediní, kteří se k němu ještě dokážou chovat s úctou.

O popravě nemá tušení

Jejich poměr však záhy praskne, Struensee je obviněn z urážky majestátu a odsouzen k smrti. Rozsudek podepíše sám Kristián, byť nevědomky. Donutí ho k tomu jeho vypočítavá nevlastní matka Juliana (1729–1796), která mu namluví, že ho doktor plánuje zavraždit.

„Tady to podepiš,“ strčí mu pod ruce papíry. „A budeš zachráněn,“ namluví mu tehdy. O popravě nemá Kristián ani potuchy. Stále dokola jen naříká, že u sebe nemá Matyldu a Struenseeho.

„Když mu pak oznámili, že Struensee je mrtev – protože sám podepsal rozkaz k popravě – a Matylda je s ním rozvedena, Kristián se rozplakal a znovu po nich volal,“ píše současná americká spisovatelka Eleanor Hermanová.

Útěchou mu může být pouze to, že jeho nevlastní matka trůn nikdy neovládne. Regentství za nemocného Kristiána se totiž roku 1784 chopí jeho 16letý syn Frederik, který později prosluje jako jeden z nejmilovanějších dánských panovníků.