Před pohledným mladíkem s kaštanově hnědýma očima leží noviny. Jde o Clauda Moneta, který si v nejnovějším vydání La Chronique des Arts právě čte recenzi na výstavu impresionistů. „Děti, kterým byste dali papír a barvičky, by si vedly lépe,“ stojí v ní.

Monet ale nemusí být skleslý. Další kritici to vidí úplně jinak. Navíc prodává jeden obraz za druhým…

Hladce oholený Claude Monet (1840–1926) přejde přes Směnárenský most, klenoucí se v centru Paříže přes Seinu. Mine polorozpadlý Justiční palác, až stane před nevelkou béžovou budovou. V domě sídlí Suissův ateliér.

O umělecké dráze sní Monet od dětství. Jeho otec by byl ovšem raději, kdyby šel v jeho šlépějích a převzal po něm prosperující obchod. To se nestane. Ve 20 letech si mladík prosadí uměleckou dráhu.

Studia na zkostnatělé Škole výtvarných umění ho nijak nelákají, a tak roku 1860 začíná navštěvovat akademii, kterou vede malíř Charles Suisse (1813–1871).

Zde se záhy seznamuje s Camillem Pissarrem (1830–1903), jenž také pochází z úspěšné obchodnické rodiny. „Většina impresionistů se rekrutovala z bohatých a vlivných rodin.

Šlo o syny bankéřů, právníků a podnikatelů,“ upozorňuje francouzský kunsthistorik Daniel Wildenstein (1917–2001). Žádní živořící umělci, jak se někdy traduje. Řada z nich po nemalou část života žije z apanáže poskytované rodinou. Šlo ve skutečnosti o pařížskou zlatou mládež?

Kruh se rozšiřuje

S mírným pobavením ve tváři si Monet s Pissarrem prohlížejí nového žáka Suissovy akademie. V dubnu 1861 začíná ateliér navštěvovat černovlasý mladík se snědou pletí. Jmenuje se Paul Cézanne (1839–1906).

Jeho první kresby jsou tak bizarní, že si z něj ostatní studenti tropí žerty. Cézanne přitom pochází ještě ze zámožnější rodiny než jeho dva budoucí přátelé.

„Jeho otec, původně obchodník s klobouky, si vedl natolik úspěšně, že koupil jedinou banku v Aix,“ poznamenává současná britská historička Sue Roeová. Mládí tak Cézanne tráví na rodinném zámečku na jihu Francie.

V Suissově ateliéru záhy přilne k Monetovi a Pissarrovi, a to i přesto, že má úplně jinou náturu. Zatímco jeho dva kamarádi prýští veselím, on sám často propadá depresím. A když není se svým obrazem spokojen, jednoduše ho rozřeže.

Vybranější prostředí

„Doporučil bych vám jiného učitele,“ říká zkušenější malíř Auguste Toulmouche (1829–1890) při pohledu na Monetova díla. „Zkuste Charlese Gleyra,“ dodá po chvíli.

Vzhledem k tomu, že Toulmouche je mladíkovým vzdáleným příbuzným, dá Monet na jeho radu. V listopadu 1862 začíná navštěvovat vybranější Gleyrův ateliér. Poprvé do něj zamíří v dobře padnoucím obleku s módními krajkovými manžetami.

Okamžitě si zde přitom rozšíří řady svých přátel. Dlouhé hodiny zde debatuje zejména s Alfredem Sisleym (1839–1899), který je synem obchodníka s hedvábím, a vystudovaným lékařem Frédéricem Bazillem (1841–1870).

Jen Pierre-Auguste Renoir (1841–1919), jenž se u Gleyra také učí a partičku záhy doplní, si může stýskat na finanční poměry. Pochází totiž z chudé rodiny a už jako dítě se musel živit malováním porcelánu.

Otec skupiny

Fascinovaný Monet nemůže odtrhnout pohled od obrazu, před nímž postává. Jde o Snídani v trávě. V roce 1863 se v Paříži koná další Salon – výstava, na níž jsou prezentována díla tehdejších výtvarníků.

Řada obrazů je ale odmítnuta, protože jsou v rozporu s dobovými konvencemi. Vystavena jsou však nakonec na tzv. Salonu odmítnutých v Průmyslovém paláci na Champs-Élysées.

Plátnem, které zde vzbuzuje největší údiv je Snídaně v trávě od Édouarda Maneta (1832–1883). Uhrane samozřejmě i členy Gleyrova ateliéru. 31letý elegán se pro Moneta a jeho druhy stane vzorem a neoficiálním otcem jejich skupiny.

Opět přitom nejde o žádného chudáka, tvořícího v podkrovní světničce. „Jeho otec byl soudce první instance, matka kmotřenka švédského krále,“ píše francouzský historik umění Gilles Néret (1933–2005).

V téže době se k impresionistům přidávají ještě Edgar Degas (1834–1917), syn zámožného neapolského bankéře, a Berthe Morisotová (1841–1895), dcera prefekta departmentu Cher.