Když se holandský kapitán ujistí, že do jeho kajuty není vidět, vytáhne zpod kabátu srolovanou mapu a rozloží ji na stůl.
Poddůstojníci žasnou, jaké detaily jsou v ní zachyceny – přesné kontury pobřeží včetně přístavů a opevnění, ale i naměřené hloubky v různých částech zátok. S tím se útok na pirátské doupě jistě vydaří…
Pirátství je v raně novověké Anglii vcelku běžným způsobem obživy. Řemeslo má sice větší úrazovost než takové rybaření, ale zato více sype.
Obzvlášť proto, že ho dlouhou dobu dotuje samotná anglická koruna, která využívá služeb pirátů (takzvaných korzárů) k boji se svým tradičně největším konkurentem, se Španěly.
Vítr z napnutých plachet takovým námořníkům sebere až král Jakub I. Stuart (1566–1625). Poté, co roku 1603 usedne na anglický trůn, uzavře se Španěly mír a tvrdě zaklekne i na korzáry.
Rok po svém nástupu k moci vydává dekret, kterým do té doby tolerované řemeslo námořních lupičů postaví mimo zákon!
Vydělají všichni
Většina korzárů namísto stažení černé vlajky tehdy přesídlí do Munsteru, oblasti na jihozápadě Irska, kde mimo dohled královského námořnictva v loupení čile pokračuje dál. Ba co víc, nechtění piráti se zorganizují a vytvoří rozsáhlou alianci.
Místní úřady jim problémy nedělají – buďto se nechají uplatit, nebo zastrašit. A ani místní si nestěžují. „Obyvatelé jim dovolili vozit lup na pobřeží a piráti od nich na oplátku kupovali zboží i za trojnásobné ceny.
Byl to lukrativní obchod, který přitahoval nejen piráty, ale i obchodníky,“ píše kanadský autor Owen Jarus.
Za účelem pašování zboží z lodí zde piráti zřídí několik tajných přístavů. Jedním z nich je například Dutchman´s Cove (Holanďanova zátoka).
Ve skalní soutěsce jsou dodnes patrné vytesané schody, které piráti využívali k přenášení nakradených cenností, a též malé výklenky, do nichž umisťovali hořící svíce či lucerny, jimiž signalizovali lodím na moři, že je v přístavu bezpečno.
Vítaná pomoc
Je jenom otázkou času, než se zprávy o mocné pirátské alianci donesou i na dvůr krále Jakuba. Panovník si ale zoufá.
Po nástupu na trůnu chtěl totiž ušetřit a neprozřetelně zredukoval počet lodí v Královském námořnictvu, a to teď není dost silné na to, aby se s piráty mohlo měřit. Naštěstí není jediný, kdo by se rád lodí plavících se pod vlajkou se skříženými hnáty zbavil.
Častým cílem pirátských přepadů jsou totiž i nizozemské obchodní lodě a Holanďané mají námořnictvo silné dost. Kapitán Moy Lambert (kolem r. 1550–1625) si proto obstará souhlas krále Jakuba a roku 1614 vyrazí na přepad k irským břehům.
Teče krev
Na piráty si počká u Crookhavenu na samém jihozápadním cípu Irska, přičemž si pro akci nechá zhotovit speciální mapu, která přesně mapuje místo plánované operace. Ačkoliv Jakub chtěl, aby piráti byli dopadeni živí, Holanďané se s nimi nemazlí.
Pirátské lodě pak ještě vyrabují. „Odvezli si zboží v hodnotě asi 5000 liber,“ poznamená si jeden ze svědků události. To by přibližně odpovídalo hodnotě dnešního 1 000 000 liber. Pirátům, kteří přežijí, pak anglický král nabídne milost, což mnozí uvítají. Tím končí jedna velká éra pirátství.
*** Zločinci z donucení ***
* Ke krvavým řežím o kontrolu nad zaoceánskými državami dochází prakticky každý den. Jednu zásadní rozjedou v roce 1629 i Španělé na karibském ostrově Hispaniola, odkud vytlačí Francouze a Angličany.
* Ti, kdo atak přežijí, se uchýlí na nedaleký ostrůvek, ležící severně od Hispanioly, na Tortugu. Sice se jim ho podaří ubránit od dalších španělských útoků, ale nemožnost lovu je dožene až k pirátství.
* Pod ochrannou rukou francouzské koruny zde vyrůstá jedna z nejznámějších pirátských osad. Její členové si říkají Pobřežní bratrstvo.