Před válkou nenechá na nacistech nit suchou. Když ale dojde na lámání chleba, Thun-Hohenstein se k nim ochotně přidá a na svém choltickém zámku hostí nacistické pohlaváry. Proč ta změna? Leopold se zřejmě bojí o svůj majetek, a že by nemohl dělat to, co má tak rád…
Je příznivcem pravicové politiky a po vzniku Československa má blízko k lidové straně. Se ztrátou titulu a šlechtických výsad, stejně jako s důsledky pozemkové reformy, se Leopold Thun-Hohenstein (1888–1944) vyrovnává těžce.
Majitel choltického panství na Pardubicku přesto zůstává ke státu loajální a čs. úřady ho považují za důvěryhodného. Často jezdí do Německa a ještě v roce 1937 nacisty za jejich politiku kritizuje.
O dva roky později, po vzniku protektorátu, však Leopold provede názorový veletoč a zažádá o vstup do Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP)!
Nechce přijít o panství
K nacistům se chce přidat nejspíše z pragmatických důvodů. Bojí se, že by přišel o svůj zámek v Cholticích a že by se nemohl věnovat milovaným okultním vědám. Němci mu rádi otevřou svou náruč a v roce 1940 ho do NSDAP přijmou.
Uplyne pár měsíců a Leopold nacistické ideologii zcela propadne. Spřátelí se s vysoce postavenými příslušníky strany a pracuje na nové teorii o duševní obrodě árijců. Svoje služby dokonce nabídne samotnému Hitlerovi!
Nacistům aktivně pomáhá i jeho manželka, která to dotáhne až do vedení pobočky NS-Frauenschaft (Svaz národně socialistických žen) ve východočeské Přelouči.
Včas na útěku
„Změňte svůj jídelníček, musíte jíst zdravě!“ doporučí Thun-Hohensteinovi lékaři. Od roku 1941 ho trápí vážné zažívací potíže. Podstoupí několik operací trávicího ústrojí, jezdí do lázní, nicméně jeho stav se nadále zhoršuje.
Ani v těch nejlepších nemocnicích mu nedokážou pomoci, a v září 1944 Leopold umírá. Jeho manželka a děti v předtuše porážky nacistů uprchnou do Itálie, kde má rodina nějaké statky…
*** Za mřížemi si dlouho nepobyl ***
* V nejužším vedení fašistické organizace Vlajka působí za protektorátu Jindřich Thun-Hohenstein (1913–1994)…Ihned po skončení války skončí před soudem, který mu vyměří trest doživotního vězení.
* Za mřížemi však Jindřich dlouho nezůstane. V únoru 1948 uprchne z pracovního tábora v západních Čechách a dostane se do Bavorska. Několik let žije v Londýně a poté se usadí v Kanadě.
500 hradů a zámků mění majitele
Osiřelé choltické panství po válce zabaví a rozprodá stát. Udělá to na základě Benešova dekretu č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa.
Thun-Hohenstein samozřejmě není jediný, na koho dopadne tento trest. Československo v letech 1945–1947 získá od někdejší šlechty přes 500 hradů a zámků a zhruba 2 500 000 hektarů zemědělské půdy (to odpovídá přibližně třetině rozlohy dnešní České republiky)!
Nutno říci, že v některých případech úřady uplatní Benešovy dekrety také na majetek těch šlechticů, jejichž údajná kolaborace s nacisty vyvolává mnoho dohadů…Je to i případ Aloise Serényiho (1893–1957), jehož rodina proslavila Luhačovice jako lázeňské město…
Podlehne nátlaku
V září 1939 podepsal třetí šlechtickou deklaraci, nicméně o dva roky později přijímá Serényi německé občanství. „Udělal jsem to z donucení!“ bude se obhajovat po válce.
Nacisté na něj prý vytrvale tlačili a zlomili ho ve chvíli, kdy zatkli jeho správce a pět dalších občanů Luhačovic.
„Byli drženi… ve vězení gestapa v Uherském Hradišti a byli už připravováni na transport do koncentračního tábora a šlo jim tedy o život,“ vypráví Serényiho vnuk Franz Thienen-Adlerflycht (*1957).
Aby je Alois zachránil, vyhověl požadavku nacistů a stal se říšským občanem. Podle mnoha svědectví přesto dál pomáhal pronásledovaným Čechům, a navíc zachránil luhačovické lázně před germanizací.
Kauza se protáhla
Nic z toho ale čs. úřady po válce nezajímá. Serényiho považují za Němce a na základě Benešových dekretů mu veškerý majetek zabaví. Hrabě se přesto nevzdá. Zažádá si o takzvané osvědčení o národní spolehlivosti, na které však podle čs. ministerstva vnitra nemá nárok.
„Serényi proti tomu podal stížnost k tehdejšímu Nejvyššímu správnímu soudu. Jenomže po roce 1948 tento soud zanikl a o celém případu tak definitivně nikdy nerozhodl,“ uvádí současná publicistka Marcela Kaniová.
*** Žádné stěhování ***
* Čechy má rád a vždycky je k nim vstřícný. O politiku se nezajímá, nesnáší nacisty a za války riskuje život, aby zachránil několik Židů ze svého panství.
* Vděku se přesto baron Jiří Haas z Hasenfelsu (1876–1945) nedočká…11. května 1945 mu partyzáni a místní představitelé KSČ poručí, aby se do 24 hodin sbalil a opustil hrad Bítov i zemi.
* Výstřední šlechtic to odmítne. Život jinde si neumí představit, a tak si oblékne svoji nejlepší uniformu a zastřelí se.