Učenec s knihou a psacím brkem, ale také s hořícím srdcem, obklopený anděly. Tak bývá na dobových ilustracích nejčastěji zobrazován svatý Augustin, který si právem vysloužil přízvisko Učitel církve.
S církví to Augustin, jenž přichází na svět 13. listopadu 354 ve městě Thagaste (v dnešním Alžírsku), v dětství nemá jednoduché. Matka je sice zbožná křesťanka, která je dnes známá jako svatá Monika (asi 332–387), otec je ale pohanský úředník jménem Patricius.
„Byl to vlídný muž, ovšem občas měl záchvaty vzteku a také byl matce nevěrný,“ popisuje ho Augustin. Sám ovšem v prvním období života následuje spíš příkladu otce.
I když se ve škole výtečně učí a s lehkostí recituje spatra dlouhé Vergiliovy básně, žije prostopášným životem. „Nejlépe jsem se cítil mezi vrstevníky vzájemně vychvalující hanebnosti, které pokládali za slavnější, čím byly hnusnější,“ vzpomíná později.
Bez hýření
Augustina ale čeká prozření. Sám si zapíše, že jednoho dne uslyšel v hlavě dětský hlas. „Čti!“ zavelel mu. Na stole ležel Nový zákon a on ho otevřel právě na stránce, jejíž slova ho změnila. „Žijme řádně jako za denního světla:
ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti,“ čte Augustin a v tu chvíli se jeho život otočí vzhůru nohama. Ve 30 letech už je k zastižení jako učitel rétoriky v Římě a v Miláně a v Kristových letech se nechává pokřtít.
V roce 393, když mu ještě není ani 40, získává funkci biskupa v důležitém městě Hippo Regius (dnes alžírská Annaba). To už má za sebou také vydání prvních filozofických děl O nesmrtelnosti duše nebo O svobodné vůli. Brzy ale přijdou další a další…
Boj s odpadlíky
Augustin svou diecézi spravuje 34 let. Ve svých kázáních se snaží nabádat ke správnému životu, ale teprve po dlouhé době dospěje k poznání, že dokonalost je nedosažitelná. O to více úsilí věnuje snaze o čistotu církve.
Pře se s pelagianisty, kteří na jeho vkus kladou až příliš důrazu na lidskou svobodu a nezávislost na Boží vůli.
Bojuje proti donatistům, jež považuje za fanatické odpadlíky od pravého křesťanství, a díky svému řečnickému umění je dokáže na církevní synodě v roce 411 v Kartágu naprosto zničit.
Sepisuje vlastní katolický pohled na historii světa a zkoumá otázku trojjedinosti Boha.
Filozof v obležení
Osud dopřeje Augustinovi na svou dobu úctyhodného věku 75 let. Mohl přitom žít ještě mnohem déle nebýt nájezdu východogermánského kmene Vandalů.
Ti Hippo Regius na tři měsíce obklíčí a starý Augustin útrapy obléhání nevydrží, i když se až do poslední chvilky stará o raněné a nemocné.
Umírá na konci srpna 430. Zanechá po sobě 113 filozofických děl a církev jej dodnes považuje za jednoho z nejvýznačnějších teologů historie.