Dva uprchlíci s pronásledovateli v zádech balancují na vrcholu vysokého vodopádu. Holčička, kterou nesou, je příliš velkou přítěží, a tak nemilosrdně končí ve zpěněných vodách hluboko dole.
Vesnička Hlíö na jihu Islandu není na počátku 18. století ničím významná. Ani skromnou farmářskou rodinu, která tu žije, nikdo nepovažuje za výjimečnou. V roce 1714 přichází na svět syn, který dostane jméno Fjalla-Eyvindur neboli Eyvindur z hor.
Vyroste z něj silný chasník, světlovlasý a věčně dobře naladěný, kterého si ostatní ve vesnici váží. To mu ale obživu nezajistí. Jednoho dne se vydá do města hledat práci a jeho dosavadní obyčejný život se od základů změní…
Navždy prokletý
Fjalla už má pár dní na svém putování pořádný hlad, když podlehne pokušení a ukradne kus sýra. Přistihne ho přitom stará žena, která okamžitě zburcuje okolí.
„Byla to čarodějnice, která Fjallu navždycky proklela,“ shoduje se řada islandských legend, jejichž se mladík zanedlouho stane pevnou součástí. Je obviněn z krádeže, ale podaří se mu uprchnout.
Ukryje se na hornatém a téměř pustém poloostrově Westfjords na nejzápadnějším konci Islandu. Tvrdé místní zákony se s provinilci nemazlí. „Uprchlý odsouzenec se stává psancem, kterého může kdokoliv beztrestně zabít,“ hovoří jasně.
Ďábelská milenka
Vyčerpaný a promrzlý mladík najde útočiště v osamělém stavení, které spolu se svým malým synem obývá vdova Halla Jónsdóttir (*kolem r. 1720). Na pohled je pravým opakem svého hosta.
Dobové záznamy ji líčí jako ošklivou, podmračenou a nedůtklivou osobu s chraplavým hlasem. „Když šli ostatní do kostela, ona čekala venku. Byla na to příliš ďábelská,“ popisují ji později místní obyvatelé.
Přesto v sobě pár najde zalíbení a někdy kolem roku 1741 slaví svatbu. Ani Halla není právě vzorem ctnosti a před nějakou krádeží v okolí se nezastaví. Okolní farmáři už toho mají dost a manželé musejí uprchnout.
Odejdou bez Hallina syna, kterého nechají doma a už ho nikdy nespatří. Místo jednoho psance jsou teď dva.
Smrt v horách
Oba se potulují po Islandu, živí se krádežemi ovcí, několikrát najdou azyl ve svatostáncích, zvláště v dobách, kdy je Halla těhotná. Vždy to ale skončí útěkem zpět do hor. V takových chvílích se projevuje nelítostná Hallina povaha.
Své děti pokaždé zavraždí a Fjalla v sobě nedokáže najít sílu, aby tomu zabránil. Jediné holčičce je dopřáno dožít se dvou let, ale při další honičce s pronásledovateli ji Halla shodí z vysokého vodopádu, aby uprchlíky nezpomalovala.
Před smrtí jí ještě zazpívá islandskou lidovou ukolébavku Jdi spát, má maličká. Po 20 letech na útěku se nakonec pár odváží vrátit se na původní Hallinu farmu. Tady také Fjalla v roce 1783 umírá.
Halla je následně zatčena, ale vzhledem ke svému věku a špatnému zdravotnímu stavu je jí povoleno dožít v domácím vězení. „Hory jsou tak neuvěřitelně krásné,“ prohlásí jednoho dne a vrací se z posledních sil zemřít do milovaných hor.