Do vesnice Suinula dorazí vojenský transport asi se dvěma stovkami rudých gardistů. Velí jim fanatický komisař Tuomas Hyrskymurto. Na cestě k místnímu statku křičí jako šílený: „Žádné zajatce nebrat, všechny pozabíjet!“ Pak se ozve ostrá palba z kulometů.
Země tisíců jezer je po dlouhá léta součástí carského Ruska. Finové ale nakonec využijí chaosu po říjnové revoluci a 6. prosince 1917 vyhlásí samostatný stát. Oslabená ruská vláda Vladimira Iljiče Lenina (1870–1924) musí tento fakt přijmout.
Ze svobody se však Finové netěší dlouho. Situace rychle využije Německo a zahrne zemi do svého vlivu. To vede k rozdělení dvou základních politických sil ve Finsku: konzervativci, tzv.
bílí, se přikloní k Německu, zatímco sociální demokraté, rudí, k bolševickému Rusku. Otevřená válka mezi oběma stranami vypuká na konci ledna 1918 poté, co rudí vyhlásí v Helsinkách Finskou socialistickou dělnickou republiku.
Masakr v Suinule se stane jednou z prvních hromadných vražd v tomto krvavém a nelítostném střetu.
Osudová chyba
„Situace se vyvinula tak, že celé jižní Finsko s průmyslovými centry v Helsinkách, Tampere, Vyborgu a Turku se jen s nepatrnými výjimkami ocitlo v rukou rudých,“ popisuje tehdejší situaci historik Karel Richter (1930–2021).
Bílí mezitím plánují přesun svých sil na sever, kde by se mohli připojit k nově vznikající armádě. Z města Tampere vyráží koncem ledna i skupinka asi 30 mužů, vedená kapitánem Laurim Söderholmem, směřující do provincie Pohjanmaa.
Cestou získají nějaký dynamit a pár koní, zajmou i 14 rudých gardistů, které však propustí, protože jejich přeprava je příliš náročná. Ráno 31. ledna dorazí do vesnice Suinula, kde obsadí takzvaný Markkulův statek.
Netuší, že se k nim blíží výrazná přesila rudých. Propuštění zajatci totiž mluvili…

Všechny zabít!
Ještě to dopoledne se bílí ocitnou pod masivní palbou. Oni sami přitom mají jen jednu vojenskou pušku asi s 15 náboji, jednu brokovnici a zhruba 25 pistolí. „Nemáme proti nim šanci.
Vzdejme se,“ navrhuje několik starších mužů, což však Söderholm rázně odmítne. Místo toho plánuje na jednom místě prorazit obklíčení, ale dřív než stihne cokoliv podniknout, zasáhne kulka i jeho.
Zbytek mužů se ještě pár minut statečně brání, pak se přece jen rozhodnou složit zbraně. „Pokud se vzdáme, zůstaneme naživu a nikdo se nedotkne našeho majetku,“ stanoví si podmínky. Rudí souhlasí, načež se bílí vydají na dvorek statku a odevzdají zbraně.
To už se však blíží další rudé posily v čele s komisařem Hyrskymurtem (1881–1920). „Všechny zabít!“ vydal už cestou rozkaz.
Zemřou i studenti
Zfanatizovaní gardisté začnou zajatce nejprve brutálně bít, pak i střílet. Vypuká chaos. Několika mužům se podaří utéct přes les, pár dalších přežije jen díky tomu, že okamžitě padnou na zem a zůstanou nehybně ležet pod těly padlých kamarádů.
Všechny ostatní skolí palba z pušek a kulometů. Přímo na statku je zastřeleno 14 bílých, jeden na útěku. Mezi mrtvými jsou i velmi mladí chlapci, většinou studenti, tomu nejmladšímu je sotva 17 let.
Z těch, kteří prchnou, se jen pěti podaří projít do provincií ovládaných bílými…