Skandinávské země sehrály během druhé světové války mimořádnou roli při záchraně evropských Židů.

Nešlo přitom jen o jednotlivé hrdinské činy, ale o projev hluboce zakořeněné společenské vyspělosti, a i proto se na sever Evropy mohly dostat desítky Židů také z českých zemí.

Nejprve do Norska a Dánska, později do neutrálního Švédska, které se stalo symbolem přežití.

Když se Evropa ve druhé polovině 30. let začala propadat do bažin nacionalismu, antisemitismu a státní zvůle, Skandinávie představovala nápadný kontrast.

Norsko, Dánsko i Švédsko byly zeměmi s pevnými demokratickými tradicemi a se silným důrazem na sociální odpovědnost. Právě v tomto prostředí vznikaly iniciativy, které dokázaly reagovat rychle, prakticky a lidsky.

Jak je něco takového možné?

Ve 30. letech skandinávské země ještě nepatří k nejbohatším oblastem světa tak jako dnes. Snad i vlivem drsného klimatu a protestantských tradic jsou ale soudržné, empatické a tolerantní.

Když si v norských novinách Morgenbladet nebo v dánském periodiku Politiken čtenáři přečtou o vzrůstajícím pronásledování Židů v nacistickém Německu, mnozí proto jen nevěřícně kroutí hlavou, jak je něco takového ve vyspělém 20. století vůbec možné.

Ještě dříve, než Evropa definitivně sklouzne do druhé světové války, se tak ve Skandinávii objeví první systematické snahy pomoci Židům prchajícím ze střední Evropy.

V roce 1936 zakládá norský architekt Odd Nansen (1901–1973), syn slavného polárníka Fridtjofa Nansena (1861–1930), nadaci, která nese jeho jméno.

Víza, kauce, rodiny

Původně šlo o humanitární iniciativu reagující na sílící uprchlickou krizi, brzy se však její činnost zaměřuje především na Židy ohrožené nacistickým režimem v Německu a později i v okupovaném Československu.

Získat povolení k pobytu v Norsku není koncem 30. let minulého století jednoduché, a už vůbec ne pro uprchlíky bez prostředků. A právě zde sehrává Nansenova nadace zásadní roli.

Zaručuje se za příchozí, skládá za ně kauce, vyřizuje víza, a především jim zajišťuje ubytování v norských rodinách. Na sever Evropy se tak ještě před vypuknutím války dostávají desítky osob z českých zemí, převážně dětí a mladých lidí.

Otevřené Dánsko

Nansenova nadace však není jediná. Asi 80 židovských dětí se za pomoci České židovské obce a Mezinárodní ženské ligy pro mír dostává v roce 1939 do Dánska.

Necelá čtvrtina jich nakonec skončí v Palestině, ale Hitlerova rozpínavost do osudu lidí narozených pod Davidovou hvězdou nepřestává zasahovat. V roce 1940 se totiž situace v Evropě dramaticky mění, když nacisté vpadnou jak do Dánska, tak do Norska.

Dánové kladou symbolický odpor, Norové bojují déle, ale oba mírumilovné národy nemají proti agresivní mocnosti šanci. Adolf Hitler (1889–1945) sice v obou zemích neřádí tak jako třeba v Polsku, ovšem jeho plány se Židy, které v lednu 1942 zhmotní do tzv.

konečného řešení setkání jeho satrapů ve vile u jezera Wannsee, jsou více než děsivé.

Budoucnost nejistá

Norsko je po roce 1940 řízeno tvrdším okupačním režimem a postupně zde dochází k registraci Židů, konfiskacím majetku i zatýkání. Uprchlíci z českých zemí, kteří sem přišli ve druhé polovině 30. let, se tak znovu ocitnou v ohrožení.

Jejich relativně malý počet jim sice umožňuje splynout s okolím, ale ochrana je nejistá a závislá na konkrétních lidech, kteří jsou ochotni riskovat. V Dánsku je situace odlišná.

Ačkoli země zůstane po okupaci v roce 1940 formálně autonomní, nacistický tlak sílí i zde.

Židé, včetně těch s českým původem, tu zpočátku nejsou systematicky pronásledováni a dánská společnost jim poskytuje výrazně vyšší míru ochrany než většina okupované Evropy.

Absence ghett, zachování občanských práv a odmítání otevřeného antisemitismu ze strany dánských úřadů vytváří dočasný pocit bezpečí. Ten však není samozřejmý ani trvalý…

Zatčený zachránce

Právě zmíněné setkání nacistických pohlavárů, které do dějin vejde pod vzletným názvem konference ve Wannsee, vynese nad evropskými Židy ten nejkrutější ortel.

Lidé z Nansenovy nadace se proto v roce 1942 odhodlají k zoufalému kroku a po dlouhém pochodu přes hraniční oblasti se dostanou do uprchlického tábora Alingsas u Göteborgu v neutrálním Švédsku.

Sám Nansen je ale zatčen a poslán do německého koncentračního tábora Sachsenhausen, kde se naštěstí dočká konce války.

Noc ve studeném průlivu

V Dánsku dochází k zásadnímu zlomu v září 1943, když Hitler nařídí deportaci všech Židů ze země.

Zpráva se však přes diplomatické kanály po zemi rozšíří a během jediné noci z 1. na 2. října se podaří na loďkách všemožného typu převézt na 8000 Židů do Švédska, které už předtím vyjádřilo ochotu je přijmout.

Mezi osobami, jež absolvují náročnou noční cestu přes průliv, je mimo jiné i jedna z největších postav světové fyziky Niels Bohr (1885–1962).

Výsledkem celé akce je, že se podaří zachránit přibližně 95 procent dánských Židů i těch původem z českých zemí, kteří se v Dánsku ocitli v předchozích letech.

Většina z nich válku přežije, část se po roce 1945 vrací do Československa, jiní zůstávají na severu nebo pokračují dál do Palestiny či zámoří.

Martin Janda