Ve Fulneku vedl klidný život. Spravoval místní školu jednoty bratrské. Zároveň pracoval na české encyklopedii a oženil se s Magdalenou Vizovskou. Jenže stavovské povstání a jeho porážka v roce 1620 všechno změní. Z Komenského se stává psanec.

Kněží nekatolického vyznání jsou v Českém království po bitvě na Bílé hoře v listopadu 1620 pronásledováni. Jan Amos Komenský (1592–1670) se musí skrývat. Těhotnou manželku a malého synka zanechá u tchyně v Přerově, sám hledá bezpečný úkryt, kde se dá.

„Poslouchám-li novin, všecko zlé slyším. Neposlouchám-li, tesknosti se ubrániti nemohu. Bdím-li, v ustavičném jest mysl kolotání, spím-li, snové mne děsí, tak že ani starosti zaspati nemohu,“ líčí svoje tehdejší pocity ve spise Truchlivý.

Komenský pobývá u Velkých Losin, nedaleko Zábřehu, v Moravské Třebové. Během roku 1622 se na útěku dozvídá, že jeho manželka a oba synové, přičemž toho mladšího, asi půlročního chlapce ani neviděl, podlehli moru.

Je zdrcený a hledá bezpečné místo, kde by mohl zůstat delší dobu. Snad na přelomu let 1622–1623 přichází do východočeského Brandýsa nad Orlicí.

Stejně jako další členové jednoty bratrské se ukryje na panství vlivného moravského šlechtice Karla staršího ze Žerotína (1564–1636).

Psaní jako lék

Ztratil rodinu, jeho vlastní budoucnost je nejistá a obří knihovnu, kterou musel zanechat ve Fulneku, mu spálili katolíci. Těžce zkoušený Komenský hledá útěchu ve psaní.

V Brandýse roku 1623 dokončí první verzi díla Labyrint světa a ráj srdce, který věnuje „pánovi svému nejmilejšímu“ Karlu staršímu ze Žerotína.

„S jakým úmyslem, to se nyní ještě neosměluji říci, ale buď to Tvá Jasnost při čtení sama postřehne svým důvtipem, nebo to bude možno objasnit jindy,“ napíše při té příležitosti moravskému šlechtici.

V bezpečí Žerotínova východočeského panství Komenský dopíše také Manuálník – praktický výtah z Bible – a pokračuje v kresbě mapy Moravy. Tu připravuje jako přílohu k dílu věnovanému moravským dějinám, které se ale nedochovalo.

Nová láska

V Brandýse se Komenskému postupně vrací chuť do života. Je to i díky přátelům z řad jednoty bratrské. Marie Dorota Cyrillová (1602–1648) je mu bližší než ostatní, v září 1624 se s ní ožení. Budou spolu 24 let a narodí se jim čtyři děti.

„Nové manželství Komenskému pomohlo alespoň částečně přemostit pochopitelnou životní skepsi… V Dorotce získal oporu v dalším nelehkém údělu vyhnance,“ upřesňují současné autorky Tereza Brázdová a Hana Hlouchová.

V Brandýse také „adoptuje“ Petra Figula Jablonského (1619–1670), synka manželů Zelinkových, kteří sem přišli z nedalekého Jablonného nad Orlicí. Komenský bude dohlížet na chlapcovo vzdělání a vychová si z něj schopného a oddaného spolupracovníka.

Musí pryč

Na Žerotínově panství už není bezpečno. Na základě Obnoveného zřízení zemského (pro Čechy vydaného v roce 1627, pro Moravu o rok později) se římskokatolické vyznání stává jediným povoleným náboženstvím u nás.

Komenský konvertovat odmítne, a musí se proto vystěhovat za hranice. S manželkou opouštějí Brandýs a nový domov nacházejí v roce 1628 v polském Lešně, které se stává centrem bratrské víry.