Barokní přestavbu zámku v severočeských Zákupech dokončila na přelomu 17. a 18. století Anna Marie Františka Toskánská. Po energické milovnici lovu a jezdectví v areálu zůstala i unikátní konírna.

Je velmi bohatá a svoje peníze utrácí zodpovědně a s rozvahou. Velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (1672–1741) je investuje především do rozvoje zámku v Zákupech.

Díky ní tady vyrůstá velký hospodářský dvůr v barokním slohu, který má – jak je tehdy běžné – demonstrovat ekonomický úspěch svého majitele.

Z toho důvodu šlechtična pověří navržením celého objektu zkušené stavitele, italské rodáky Giulia Broggia a Giovanniho Domenica Orsiho.

Podle současného kastelána zámku Zákupy Vladimíra Tregla si na projektu dvora dotyční dali vskutku záležet: „Nesmíme si myslet, že to byla nejsmradlavější část zámku, kde se chodilo po hnojišti… Naopak, byla to reprezentativní nástupní budova. Tudy se přijíždělo do zámeckého areálu.“

V péči Habsburků

Anna Marie miluje lov, koně a je výborná jezdkyně. Dominantní část hospodářského dvora proto tvoří dvě konírny, soustředěné v jižním křídle o celkové délce 150 metrů.

Do větší z nich se najednou vešlo až 60 koní, přičemž majitelka Zákup chovala ta nejušlechtilejší zvířata ve střední Evropě.

V té menší pak velkovévodkyně „měla především březí klisny, na které 24 hodin denně dohlíželi okénky štolbové, aby se narodila zdravá hříbata a při porodu se kobyle nic nestalo“, jak líčí současný publicista Jaroslav Hoření.

Habsburkové, kteří zámek získají v roce 1805, však malou konírnu považují za zbytečnou. Nechají do ní vybourat čtvera velká vrata a její interiér promění v kočárovnu.

Je to potřeba, protože císař Ferdinand Dobrotivý (1793–1875) sem v létě jezdívá až s 80členným doprovodem.

Na poslední chvíli

Po vzniku Československa v roce 1918 zabydlí velkou část zámeckého areálu v Zákupech Správa státních lesů a statků. Hospodářský dvůr začne kvůli nedostatečné údržbě i nevhodnému užívání chátrat a do konce 20. století se celý objekt promění v ruiny.

Díky nákladné rekonstrukci se jižní křídlo podařilo před pár lety na poslední chvíli zachránit. Zákupy se tak mohou pochlubit největší barokní konírnou v Česku, která se nedávno poprvé ve své historii otevřela veřejnosti.

Chov koní v ní připomínají kovové koše na seno a vodní žlaby z pískovce.

„Návštěvníci, když sem vstoupí a vidí těch dvacet původních pískovcových sloupů ze 17. století, mají pocit, že spíš než do bývalé konírny vstupují do barokní katedrály,“ upřesňuje Tregl, v čem spočívá hlavní kouzlo zdejších prostor.