Za vlády Abbásovců zažívá islámský svět svůj zlatý věk. Chalífa al-Mutawakkil je nejen zbožný a tolerantní vůči jiným náboženstvím, ale podporuje také umění, vzdělanost, a hlavně architekturu.

Ačkoli se hlavní metropolí dynastie Abbásovců, odvozující svůj původ od Mohamedova strýce al-Abbáse (566–653), stává Bagdád (dnes v Iráku), chalífa al-Mutawakkil (822–861) věnuje svou pozornost městu Sámarrá, které leží o nějakých 125 kilometrů dál severozápadním směrem na břehu řeky Tigridu.

V letech 848–851 zde nechává vybudovat mešitu, jež se na dlouhé roky stane největší na světě a zároveň věřící udivuje svou nákladnou a nápaditou výzdobou. Návštěvníci tu však žasnou ještě nad něčím jiným…

Nic pro lidi se závratí

Na výšku měří úctyhodných 52 metrů a původně k němu vedl most. Dominantou Velké mešity v městě Sámarrá je minaret, který nemá obdoby. Je totiž kónického tvaru a po obvodu ho obtáčí spirálovité schodiště, jež vede až na jeho samotný vrchol.

Někteří moderní historikové soudí, že al-Mutawakkil se pro tento netradiční tvar inspiroval u mezopotamských zikkuratů.

Jiní to vyvracejí s tím, že starověké stupňovité věže se svatyněmi byly přece vystavěny na čtvercovém půdorysu, zatímco tento minaret má kruhový základ. Jeho průměr v nejširším bodě činí 33 metrů. Směrem nahoru se zužuje.

Dostat se tam, to jistě chtělo pořádnou dávku odvahy od muezína, který odtud svolával věřící ke společným modlitbám. Spirálovité schodiště totiž není opatřeno zábradlím a nejspíš nikdy ani nebylo.

Na druhou stranu, když už sem vystoupal, nabídl se mu rozhled široko daleko a on sám byl díky výšce minaretu také pro všechny nepřehlédnutelný.

Zkáza přišla s Mongoly

„Pozoruhodně odvážný a přitom v designu jednoduchý, funkční, skvěle proporčně vyřešený, lahodící oku,“ oslavuje minaret britský archeolog sir Mortimer Wheeler (1890–1976). Po nájezdu Mongolů v letech 1258–1259 byla Velká mešita pobořena.

Do dnešních dní zbyly prakticky jen její obvodové zdi a právě unikátní minaret, jímž se postupně inspirovali další stavitelé světa. Od roku 2007 se celý komplex nachází na seznamu památek UNESCO.