„Nikdo tady není!“ zjišťují vzbouření vojáci. Ložnice, do níž se král s královnou vrátili po večeři s přáteli, je skutečně prázdná. Jen na toaletním stolku leží otevřená kniha, jako by si ji tam právě teď její čtenářka položila.

Manželé se mezitím tisknou k sobě, plni strachu z toho, co se bude dít. Jsou totiž schováni v tajném pokoji vedle ložnice, od níž je dělí pouze skryté dveře. 

Možná právě v tu chvíli jim běží před očima, jak se poprvé potkali. „Představuji ti dvorní dámu Dragu Mašínovou,“ řekla tenkrát synovi Alexandrova matka, královská výsost Natálie Srbská (1859–⁠1941).

Bylo to v březnu roku 1895, kdy si za ní do paláce Sašino ve francouzském přímořském letovisku Biarritz vyjel za odpočinkem.

Netušil, že právě tam najde životní lásku, která mu podle některých vyprávění měla zachránit život, když se v moři topil… O devět let starší Draga (1867–1903) byla tou dobou již vdovou, a to po stavebním inženýrovi s českými kořeny Svetozáru Mašínovi (1851–1886).

Alexandr I. Obrenović (1876–1903) už držel ve svých rukou vládu, prozatím ovšem nebyl ženatý. Jeho matka si jistě myslela na jinou snachu, ve hře byla například německá princezna.

Navíc o vztahu Alexandra a Dragy si každý v jejich okolí myslel, že jde o krátkodobou záležitost. Jenže z románku se vyklubala láska jako trám…

Sňatku nikdo nepřál

Významní srbští politici se ovšem stavěli proti. „Je to cizinka!“ běsnili, protože nepovažovali Dragu, jejíž dědeček byl revolucionář Nikola Lunjevica (1776–1842), za pravou Srbku a ženu hodnou krále.

Také Alexandrův otec, bývalý král Milan I. (1854–1901), nesouhlasil. Ještě víc ho ale rozčílilo, že jeho syn propustil z vězení atentátníky, kteří se ho chystali zavraždit. Natruc odjel ze Srbska a později zemřel ve Vídni. Navzdory všemu Alexandr I. vyhlásil:

„23. července 1900 uzavřeme s Dragou sňatek.“ „Nepožehnám vám!“ vyhrožoval bělehradský biskup, a tak budoucí ženich také reagoval výhrůžkou: „Abdikuji a odejdu se svou ženou.“ Na to už církevní hodnostář slyšel a požehnání jim udělil.

Veselka byla opravdu velkolepá. Přišly se podívat tisíce lidí, i tak významné osobnosti jako ruský car Mikuláš I. (1868–1918).

V čestné stráži tehdy stál mimo jiné kapitán Dragutin Dimitrijevič (1876–1917), který měl v životě páru sehrát ještě hodně významnou roli.

Schovaní za tajnými dveřmi

Brzy po svatbě se král s královnou radovali z jejího těhotenství, které potvrdili i lékaři. Jenže další doktor zjistil, že o jiný stav nešlo. Královský pár byl zklamaný a rozčílený, Alexandr měl dokonce osočovat lékaře z tajného potratu.

Draga se po čase truchlení znovu vrhla do společenského života. Poskytovala stipendia, podporovala sirotčinec a zapojovala se do řady dalších prospěšných aktivit. Alexandr zatím dělal velké politické změny, jimiž si vytvářel nepřátele.

Situaci vyhrotila vražda srbského policisty, již v opilosti spáchal bratr Dragy. Právě toho spolu s dalším jejím sourozencem Nikolajem (†1903) nacházejí vzbouřenci, mezi nimiž je i Dragutin Dimitrijevič, jako první.

V noci 11. června 1903 ale intenzivně pátrají hlavně po královském páru. „Musí tady někde být!“ vzteká se podporučík Vemić, který nakonec tajné dveře v ložnici nachází.

Oba manželé jsou brutálně zavražděni a jejich těla vyhozena z okna, až později budou tajně pohřbena do hrobu Alexandrovy babičky.