Sotva na cíl pod nimi dopadnou první pumy, několik spojeneckých letců polije horko. Uvědomí si, že nejspíš udělali chybu! Pochybnosti v nich vyvolá i řeka protékající bombardovaným městem.

Od severu se stáčí v jiném úhlu než Labe na fotografiích Drážďan, které podrobně studovali.

Z leteckých základen ve Velké Británii 14. února 1945 odstartuje téměř 1400 amerických bombardérů, doprovázených zhruba 1000 stíhaček. Míří na cíle v Německu, přičemž nejvíce strojů má provést nálet na seřaďovací nádraží v Drážďanech.

Nad Evropou je toho dne hustá oblačnost a fouká silný vítr. Kvůli nepřízni počasí se přes 60 letounů B-17 Flying Fortress někde nad Nizozemskem odchýlí od původního kurzu o desítky kilometrů na jihovýchod.

A jako by té smůly nebylo dost, při přeletu německého Porúří vysadí hlavnímu navigátorovi svazu palubní radar, takže se může orientovat jen podle hodinek, mapy a velkých měst, toků či železnic na zemi.

Bohužel Plzeň si splete se saským Cvikovem a Američané tak místo k Drážďanům doletí krátce po poledni nad Prahu a začnou ji bombardovat.

Do krytů nespěchali

Během devíti minut shodí na českou metropoli přes 150 tun bomb! Nejvíce jich dopadne do oblasti od Palackého mostu přes Karlovo náměstí a Nové Město na Vinohrady. Na 70 domů je zcela zničeno, dalších téměř 2500 pak utrpí nějakou škodu.

Rozbombardovány jsou i historické památky jako Emauzský klášter, Faustův dům nebo vinohradská synagoga. O život přichází 701 lidí, raněných je pak téměř 1200 osob.

„Část Pražanů, ukolébaná předchozími neustálými planými leteckými poplachy,… hrozící nebezpečí poněkud podceňovala.

Protiletecké kryty tedy buď nevyhledávali, nebo tak učinili, až když bylo pozdě,“ vysvětluje vysoký počet obětí současný historik Jiří Rajlich. K tragickému náletu s největší pravděpodobností opravdu došlo kvůli shodě nešťastných náhod.

Podle některých názorů však o omyl nešlo, a Praha byla pro Američany náhradním cílem.