Tři dny a tři noci plení muslimská vojska Konstantinopol, která jim roku 1453 padla do rukou. Z někdejší bašty křesťanství se stává hlavní sídlo rozrůstající se Osmanské říše. Její lesk a sílu pomáhá budovat nejen vojsko, ale i umělci, především stavitelé. Vyčnívá mezi nimi jeden – Mimar Sinan. 

Po čele stárnoucího architekta stékají krůpěje potu. Je mu bezmála 70 let a už celé hodiny si láme hlavu nad složitými výpočty. Vzdát se ale nehodlá. „Ať si ti bezbožní psi říkají, co chtějí.

Postavím dóm, který zastíní i samotnou Hagii Sofii,“ procedí mezi zuby a pustí se znovu do práce. Právě tato stavba – Selimova mešita v Edirne – se později stane vrcholem jeho celoživotního díla.

Kromě ní navrhne Mimar Sinan (asi 1489–1588) na tři stovky dalších budov a právem si mezi evropskými učenci vyslouží přezdívku „Michelangelo Východu“. Jeho velkolepá díla jsou totiž srovnatelná s tím nejlepším, co dala světu renesanční Itálie…

Kameník u vojska

O původu tohoto geniálního architekta se toho příliš neví. Mohl být turecké, arménské, řecké, ale klidně i albánské národnosti.

„Nejpravděpodobněji byl Arménem, ačkoli v dnešním Turecku je vyslovení této možnosti takřka trestným činem,“ zmiňuje se americký historik Herbert J. Muller (1905–1980).

Jisté je jen to, že se narodil do rodiny pravoslavných křesťanů a jeho původní jméno znělo Josef. Spolu se svým otcem pracoval jako kameník a tesař, roku 1512 byl však odveden k vojsku janičárů, v němž se specializoval na výstavbu pevností a vojenských objektů. V té době konvertoval k islámu a začal si říkat Sinan.

Hvězda stoupá

Bojištěm se rozléhá dusot koňských kopyt. Roku 1521 se Sinan účastní pod velením osmanského panovníka a vojevůdce Sulejmana I. (1494–1566) dobývání Bělehradu.

Pět let nato je přítomen i v památné bitvě u Moháče, v níž umírá český a uherský král Ludvík Jagellonský (1506–1526). Následně se s tureckým vojskem vydává na východ do Persie, kde buduje válečné lodě, mosty a opevnění.

Má nesmírný talent, čehož si povšimne sám sultán. Nejprve ho povýší na kapitána své osobní gardy, roku 1539 ho pak jmenuje hlavním dvorním architektem.

Tato funkce ho například opravňuje bourat veškeré budovy v obsazených městech a přeměňovat vypleněné kostely na mešity.

Posmrtná pocta

Lukrativní post si Sinan udrží skoro 50 let, přičemž slouží hned třem různým sultánům – kromě Sulejmana I. působí i pod Selimem II. (1524–1574) a Muradem III. (1546–1595).

Za tu dobu navrhne a nechá vystavět více než 300 budov, včetně slavné Sulejmanovy mešity v Konstantinopoli nebo Selimovy mešity ve městě Edirne, nedaleko současných turecko-řeckých hranic.

Druhý jmenovaný svatostánek disponuje ještě mohutnějším dómem než proslulý konstantinopolský chrám Hagia Sofia. Architekt zároveň výstavbou několika akvaduktů výrazně zlepší vodní zásobování tureckého hlavního města.

Umírá v roce 1588 jako ctihodný kmet a je pohřben v dnešním Istanbulu, v areálu Sulejmanovy mešity.