Když její zvláštní hlas rozezní kostelní kůr v Kremži, lidé zvědavě zvedají hlavy. I voda v nedaleké Dunaji jako by se pod silným přílivem libozvučných tónů více vzedmula.

Přesto musejí jejího otce, zdejšího archiváře Ignáce Hofmanna, dlouho přemlouvat, aby dceři zaplatil hudební vzdělání. Nakonec povolí a mladičká Leopoldina smí studovat konzervatoř ve Vídni.

Má trému jako snad nikdy předtím v životě. O jejím talentu nemůže být pochyb, teď ale stojí před zkušební komisí, která jí má vystavit závěrečné vysvědčení na konzervatoři. Muži v černých oblecích si ji přísně měří.

V roce 1863 Leopoldina Hofmannová (1842–1891) úspěšně absolvuje školu, její závěrečné vystoupení je dokonce oceněno Velkou stříbrnou medailí. Mimořádně nadšený jím je nejspíš i jeden ze členů komise, Eduard Kreibig (1810–1888).