Je krásný letní den. Když nad Bratislavou zaburácejí motory spojeneckých bombardérů, nikdo se tím nevzrušuje. Není to poprvé, co přelétávají nad městem, a tak nikdo ani nevyhlásí poplach!

Jenže tentokrát je cílem Spojenců právě slovenská metropole. Letouny se rychle otočí a za pár desítek vteřin rozpoutají ohnivé peklo!

V Evropě už pátým rokem zuří válka. Spojenecké bombardéry stále častěji útočí na strategické cíle v nacistickém Německu i jeho satelitech. Nicméně Slovensko dosud mělo štěstí a žádnému jejich náletu nečelilo.

Lidé nanejvýš mohli na nebi počítat nepřátelské stroje miřící někam na sever. V létě 1944 se to ale změní.

Obyvatelé Bratislavy velmi rychle pochopí, že propříště si je smrt „může najít i doma při nedělním obědě,“ jak vzpomíná současný slovenský historik Peter Šumichrast na 16. červen, kdy na bratislavskou rafinerii Apollo a její okolí dopadly stovky tun bomb!

Zaútočí ve čtyřech vlnách

„Apolku“, jak se jí lidově říká, si Spojenci nevybrali náhodou…Bratislavský podnik ročně zpracovává až 150 000 tun ropy, díky čemuž „patřil mezi desítku největších středoevropských rafinerií pod správou říše“, vysvětluje současný slovenský spisovatel Peter Kaššák.

Spojenecké velení na tuto operaci vyčlení přes 100 bombardérů B-17 a B-24 z leteckých základen v Itálii. První letouny se nad Bratislavou objeví krátce po desáté hodině dopolední a na areál rafinerie shodí svůj třaskavý náklad.

Ze zasažených objektů se vysoko do vzduchu vyvalí hustý dým, který ztíží orientaci posádkám bombardérů, útočících v dalších třech vlnách. Jejich bomby tak zčásti dopadnou i do okolních ulic, na nábřeží Dunaje nebo do čtvrti Petržalka.

Za pouhých deset minut je po všem, a zatímco na nebi zavládne klid, v Bratislavě se rozbíhají záchranné práce a na mnoha místech současně vypuká panika. Tramvaje nejezdí, elektřina nefunguje a lidé se v obavách z dalšího náletu ukrývají, kde se dá…

Odvedli perfektní práci

Spojenci měli výbornou mušku. Na Bratislavu shodili přes 1500 bomb o celkové váze 369 tun!   Téměř celá rafinérie Apollo je zničena a její provoz se částečně podaří obnovit až na samém konci války.

Škody jsou i v přístavu na Dunaji – ke dnu šlo přinejmenším deset lodí – a na některých historických budovách. Nejsmutnější je však vysoký počet obětí, protože obyvatele města ani zaměstnance rafinerie nikdo zavčasu nevaroval!

O život přišlo přes 100 lidí (některé zdroje uvádějí až 300 mrtvých) a stovky dalších utrpěly nějaké zranění. Naopak ztráty Spojenců jsou mizivé – všeho všudy dva bombardéry, sestřelené protiletadlovou obranou.

Slovenští stíhači, kteří měli nebe nad Bratislavou chránit, z letiště v Piešťanech vůbec neodstartovali.

Dávejte si pozor!

Pár dní po náletu zorganizují úřady státní pohřeb těch obětí, které se již podařilo identifikovat. Zúčastní se ho i prezident Jozef Tiso (1887–1947) a některé nebožtíky údajně osobně pohřbí.

Slovenská propaganda zaujme ke spojeneckému útoku jednoznačný postoj a prohlásí ho za „odporný, teroristický čin“. Sami Slováci, hlavně obyvatelé Bratislavy a jiných velkých měst, si pak z nešťastné události odnesou ponaučení, že mají být ostražitější.

Zdánlivý klid, který v jejich zemi až dosud panoval, je očividně minulostí. Lidé, pokud to jde, prchají na venkov.

*** Rakve vyrábějí z plotů ***

* Do konce druhé světové války je Bratislava bombardována ještě několikrát, a to americkými i sovětskými letouny. Spojenci však od roku 1944 útočí i na další slovenská města.

* Například na Nové Zámky, významný železniční uzel, podniknou hned tři nálety. K tomu nejničivějšímu dojde 14. března 1945. Američané toho dne shazují na město přes 250 tun bomb, které zničí stovky budov.

* V ulicích města pak umírá až 4000 lidí. Mrtvých je tolik, že místní truhláři musejí vyrábět rakve i z desek dřevěných plotů.