Ke vsi se blíží horda tápajících mužů. Vyděšení vesničané se až po chvíli osmělí a jdou k nim blíž. „Vždyť oni jsou slepí!“ vykřikne kdosi. Strašlivá pomsta byzantského císaře zlikvidovala bulharskou armádu.
Jsou slepí až na jednoho, který houf mužů vede. A i ten má vypíchnuté jedno oko. Není to z milosrdenství, že mu to druhé po bitvě, která skončila pro Bulhary katastrofou, nepřítel ponechal.
Byzantský císař Basileios II. (asi 958–1025) si totiž neodpustil krutý „žert“. V takto zbídačeném stavu poslal domů svému protivníkovi, bulharskému vládci Samuelovi (958–1014), to, co zbylo z jeho armády.
Zničím je!
„Nepřestanu, dokud Bulhary nerozdrtím,“ prohlásil už před lety císař Basileios II. Nevelký podsaditý muž, jenž však na koni vypadal impozantně, si na okázalost svou a svého dvora nijak zvlášť nepotrpěl.
Místo drahých kamenů rád sbíral území. Na Bulharsko, příliš rozpínavé na jeho vkus, měl zálusk dávno. Jen co se vrátil z východního tažení v roce 1001, pustil se do boje s Bulhary.
Nedopřál jim ani chvilku oddechu, dobýval a plenil jejich území v létě i v zimě. Jeho soupeř, car Samuel, byl neméně vytrvalý a udatný válečník, jemuž se podařilo z Bulharska učinit velmoc a jen tak to nehodlal vzdát, byť ztrácel čím dál víc.
Mohutné přesile se tak rozhodl vzdorovat i v nadcházející bitvě u Kleidionu, v hornatém terénu balkánského pohoří Belasica (dnes na pomezí Severní Makedonie, Bulharska a Řecka).
Smrt favorita
Nepřítel může táhnout jenom tudy, údolím řeky Strumice. U vesnice s příhodným názvem Klíč (Kleidion v řečtině) v tomto údolí se utábořilo bulharské vojsko. „Postavíme jim do cesty hradbu,“ rozkáže Samuel.
Asi s 15 000 mužů proti císařovým 45 000 vojáků nemá moc šancí, ale v opevněné vsi se lze nějakou dobu udržet. Robustní dřevěná překážka v létě 1014 valící se hordu skutečně zbrzdí a způsobí jí trable. Každá zeď má ale své slabé místo.
Na jedno z nich přichází byzantský vojevůdce Nikephoros Xiphias (†1028) a 29. července 1014 napadne Bulhary zezadu. Brání se hrdinně, ale proti přesile nic nezmohou. Jen hrstce se podaří utéct včetně cara.
„Pusťte se za nimi,“ přikazuje byzantský vládce svému oblíbenému veliteli. Theophylactos Botaneiates se s vervou vrhá do plnění úkolu. Bulhaři si však na něj počíhají a ze zálohy pronásledovatele napadnou. Císařova favorita zabije sám carův syn Gabriel Radomír (†1015).
Raní ho mrtvice
„Pomstím ho,“ běsní Basileios a vydává strašlivý rozkaz. Bulharské zajatce mají rozdělit do skupin po stovce, 99 z nich přikáže oslepit úplně a posledního nechá jednookého, aby je měl kdo dovést domů.
„Tahle armáda už si nezabojuje,“ raduje se pomstychtivě. Zmrzačení muži se snaží držet jeden druhého a s vypětím všech sil se vydávají na cestu do Ochridu, bulharského sídelního města (dnes v Severní Makedonii).
Když car tu pohromu spatří, raní ho mrtvice. Umírá o dva dny později, 6. října 1014. Nedožije se zkázy své země, jež padne do rukou Byzantinců o čtyři roky později. Jeho soupeř a pokořitel si za svůj hrůzný čin vyslouží titul Bulharobijce.
Foto: short-history.com, wikipedia.org
