Madagaskar je sice součástí Afriky, ale vždycky se od černého kontinentu lišil. Třeba tím, že i na ostrově hluboko pod rovníkem si zrovna jako u nás velice váží svého Otce vlasti.

Třebaže na ostrově Madagaskar východně od afrického pobřeží žili lidé už před 10 000 lety, novodobé osídlení je mnohem mladší. Teprve někdy na počátku letopočtu se sem na kánoích přeplavili Indonésané.

Přinesli si vyspělé zemědělství, schopnost vyrábět kvalitní železné nástroje a samozřejmě znalosti v oboru mořeplavby.

K nejvýznamnějším zdejším centrům se od 12. století řadí opevněný přístav Mahilaka na severozápadě ostrova, kde později archeologové objeví řadu unikátních předmětů z Indie, jihovýchodní Asie i z oblasti Perského zálivu.

Moderně z pralesa

V samém středu ostrova se pak začíná rodit království, které dostane jméno Imerina. Jedním z prvních panovníků je v polovině 16. století Andriamanelo (†1575), který díky zavádění zásadních reforem mění maličké pralesní území v moderně fungující stát.

Jeho nástupce Ralambo (†1612) na počátku 17. století podniká výboje do okolí Imeriny, zavádí domestikaci divokého skotu zebu, nakupuje střelné zbraně, zakládá první stálou armádu, a především prosazuje hierarchické uspořádání moci. Král je nyní absolutním vládcem…

Na čtyři kusy

Ubíhají desetiletí. Imerina rozvíjí zemědělství, především pěstování rýže díky budování systému zavlažovacích kanálů. Politika je však u panovníků stále na nejvyšším místě. Král Andriamasinavalona (1675–1710) rozděluje své území na čtyři části.

„Každou z nich bude spravovat jeden z nejsilnějších klanů,“ slibuje. To se nakonec stane příčinou rozpadu celé říše.

Mocné rody natolik trvají na samostatnosti, že se Imerina jako celek zhroutí a tři části ze čtyř podlehnou útokům okolních, méně vyspělých kmenů. Udrží se pouze severní teritorium.

Políčko pro každého

V roce 1500 vystoupil na břehy Madagaskaru první Evropan, Portugalec Diogo Dias (před r. 1450–po r. 1500). Kolonizace se však dlouho nedaří ani Portugalcům, ani později Britům a Francouzům. Domorodci odolávají a vetřelce vždy dokážou z ostrova vypudit.

V roce 1787 konečně usedá na trůn osobnost, která změní celý Madagaskar. Král Andrianampoinimerina (1745–1810) je dodnes uctíván jako nejvýznamnější muž místních dějin, madagaskarský Otec vlasti. Podaří se mu opět sjednotit Imerinu v původních hranicích.

Zřizuje veřejná shromáždění, zvaná kabara, na nichž mohou občané požadovat od svého krále nápravu problémů. Kromě toho vzniká 70členná rada moudrých, je zaveden zákoník a král usiluje o to, aby každá rodina v jeho říši měla alespoň základní políčko.

„Hlad je můj jediný nepřítel,“ prohlašuje. Jeho nástupci však již tak ambiciózní nejsou. V důsledku politiky izolacionismu začíná sláva Imeriny upadat. Nakonec se Evropanům podaří to, o co se pokoušeli už dlouhou dobu.

V roce 1895 obsadí Francouzi hlavní město, sesadí královnu Ranavalonu III. (1861–1917) a budou vládnout Madagaskaru až do roku 1960, než ostrov konečně získá nezávislost.