Několik let se olomoucký Červený kostel skrýval za oplocením. Když se pak konečně objevil, byli mnozí obyvatelé a návštěvníci města překvapeni nejen obnovenou krásou budovy, ale i moderní přístavbou, která propojuje historii a současnost.
Protestantský kostel, kterému se podle barvy jeho cihlové fasády říká Červený, stojí na třídě Svobody jen 122 let, což je ve městě tak nabitém historií, jakým Olomouc je, vlastně chvilka. I za tu chvilku se ale stačil stát jednou z dominant hanácké metropole.
TEHDY
Stavba za 17 měsíců
Pro novogotickou stavbu, slohem připomínající cihlové svatostánky na severu Německa, si olomoučtí němečtí evangelíci na sklonku 19. století vybrali lokalitu, kde původně stávala bastionová pevnost. Přípravu projektu svěřili osvědčeným architektům.
Franz Böhm a Max Löw vypracovali návrh s 55 metrů vysokou hranolovou věží s hodinami a střechou ve tvaru jehlanu. Od položení základního kamene do slavnostního otevření kostela přitom uplynulo pouze necelých 17 měsíců.
Vlhko knihám nesvědčí
Němečtí evangelíci o kostel v roce 1945 přišli a ujali se ho evangelíci čeští. Pro nový komunistický režim ale církve představovaly nepřítele, a tak odtud byli věřící ve druhé polovině 50. let vypuzeni a kostel byl v roce 1959 odsvěcen.
Tím se otevřela možnost proměnit ho v něco, co bude socialistickému životu sloužit „lépe“. Červený kostel v porovnání s mnoha dalšími církevními památkami, z nichž se stala kasárna nebo skladiště zemědělských družstev, dopadl ještě skvěle.
V roce 1961 byl předán univerzitní knihovně a stal se skladem knih. Postupně v něm bylo uloženo přes 300 000 svazků. Dlouho nikomu nevadilo, že pro knihy je kostel zcela nevhodným prostředím, kde kondenzace vlhkosti i výkyvy teplot ničí vzácné dokumenty…
Prázdná slupka
Pro kostel znamenala tragédii komunistická éra. Interiér byl zbaven veškerého mobiliáře, zůstala pouze dřevěná kazatelna a vyřezávané boční chóry.
Umělecky cenné lavice byly rozřezány a spáleny, zvon se stěhoval do modernistického evangelického kostela v Husově ulici, do husitského kostela v Chudobíně pak v roce 1966 putovaly varhany.
Obyvatelé Olomouce i návštěvníci města mohli historický objekt obdivovat jen zvenčí a částečné opravy na přelomu 80. a 90. let minulého století byly jen dočasným řešením. Čekalo se jen na myšlenku, která vtiskne unikátní stavbě nový smysl…
TEĎ
Šance na budoucnost
Ta chvíle přichází v roce 2020. Architektonický ateliér Miroslava Pospíšila navrhuje odvážný projekt, který má proměnit Červený kostel v prostor pro pořádání společenských a kulturních akcí pod záštitou Vědecké knihovny v Olomouci.
Kostel je už na změnu připraven, v předchozím roce odtud byly knihy přestěhovány do nového depozitáře. Rozsáhlá rekonstrukce pod přísným dohledem památkářů se pak dotkne všech částí historické stavby i přilehlého okolí.
Zajímavá je nová přístavba, která svatostánek propojuje s vedlejší budovou, v níž sídlí ředitelství Vědecké knihovny.
„Ohledně přístavby jsme vedli dlouhý dialog s památkáři kvůli tvaru, možná je to v Česku první přístavba ke kostelu,“ domnívá se architekt Miroslav Pospíšil.
„Propojení nové architektury s historickou stavbou dává historickým budovám šanci na novou budoucnost.“
Křišťál na kříži
Tam, kde se na střeše kostela nedochovala původní výzdoba, nahradila ji originální díla olomouckého sochaře Jana Dostála (*1992). Ocelovým zdobným prvkům sám autor říká Šperky, a tento název rozhodně není daleko od pravdy.
Je to vidět především na třech prstencích na vrcholu hlavní věže, které symbolizují trnovou korunu. „K tomu jsem doprostřed největšího kříže přidal devítikilový křišťál, což je celkem unikátní, mít tam nerost,“ popisuje své dílo mladý umělec.
Příležitost předvést své umění dostal i v interiéru kostela, kde překvapil například proměnou kazatelny v knižní oltář nebo nerezovým křížem na oltáři. I jeho zásluhou získal Červený kostel v Olomouci prvenství v anketě Stavba roku 2023.
