Na stole přistanou nádoby s pivem a vínem. Za chvíli k nim přibude pálenka s medovinou. Daniel se nemůže dočkat, až ty dobroty ochutná. Jenže co to?!

Dva sloužící přinesli velkou konev, ve které všechen alkohol smíchají a nakonec do něj přidají mléko! „No fuj!“ pomyslí si v duchu mladý Čech, zatímco Islanďané netradiční koktejl s chutí popíjejí.

Možná jen touží po dobrodružství. Nebo je na dalekou výpravu vyslala jednota bratrská, jejímiž jsou členy.

Buď jak buď, v půli května 1613 opouštějí Češi Daniel Vetter (1592–asi 1669) a Jan Salomon severoněmecké Brémy, kde tehdy studují. Čeká je plavba na sever. Na moři prožijí nejednu horkou chvilku:

Jejich loď zle pocuchá bouře a málem je zajmou piráti. Nakonec ale všechny nástrahy ve zdraví přežijí a dosáhnou svého cíle. Přibližně o tři týdny později se jako vůbec první Češi vylodí na Islandu. Ostrov ohně a ledu jim okamžitě učaruje!

Obdivují velryby

„Se silným zvukem a hromotem po moři se procházejí a až k samým šífům (lodím – pozn. red.) přicházejí… Mnoho vody vysoko před sebou ženou, a kdekoli se vyskytují, tu voda se vzhůru jako ze skály dme a zdvíhá skrze chřípě jejich!“ ohromeně popisuje Vetter velryby.

Zaujmou ho i lední medvědi, kteří na ostrov „připlouvají“ na ledových krách. Prvních pár dní stráví čeští studenti na západním pobřeží Islandu v osadě Helgafell. Poté si vypůjčí koně a spolu se synem místního rychtáře vyrážejí do nitra ostrova.

Míří k jezeru Thingvallavatn, u něhož zrovna zasedá Althing, nejstarší evropský parlament. Setkají se s gody, náčelníky islandských vesnic, kteří „co telata na nová vrata na nás hleděli, pěkně však mnozí, přívětivě i uctivě, k nám se měli a chovali“.

Přijme je i zástupce dánského krále, načež Češi putují dál na východ, za biskupem ze Skálholtu, na jehož sídle pobudou několik dní.

Chybí jim sůl i chleba

Ostrov křižují téměř celý měsíc. Dech se jim tají nad krásami zdejší přírody i bublající zemí a s nadšením poznávají zvyky místního obyvatelstva. Islandská strava však ani jednomu k srdci nepřiroste. Na cestách jedí hlavně sušenou tresku.

A pokud náhodou někde dostanou kousek vařeného masa, tak bez soli i bez chleba. S pitím je to stejná bída. „Nápojem byla voda nebo syrovátka, ale vždycky chutnější byla voda nežli syrovátka,“ vypráví Vetter.

Pochutnají si snad jen u biskupa ze Skálholtu, i když nad speciálním alkoholickým koktejlem zrovna dvakrát nejásají. Islanďané se ale naštěstí neurazí a naservírují jim nakonec pivo i medovinu zvlášť.

Do lodi se valí voda

Léto na Islandu se pomalu chýlí ke konci. Je čas vrátit se zpátky na starý kontinent. Dvojice Čechů si zajistí místa na lodi plující do Hamburku a s kouzelným ostrovem se rozloučí. První polovina cesty proběhne bez větších problémů.

Mezi Skotskem a Shetlandy je ale zaskočí obzvlášť silná bouře! Daniel s hrůzou vzpomíná na okamžik, kdy „jednoho času v noci šíf lámati se počal a voda pomalu se do šífu lila“.

Hrozící katastrofu se však podaří zažehnat a na konci srpna dorazí poškozená loď do Hamburku. Zážitky z celé výpravy sepíše Vetter v cestopisu Islandia. Než ho dokončí, uplyne 25 let…

*** Drsné koupeli se vyhnou ***

* Než Češi vstoupí na Island, mají na lodi absolvovat „hanslování“. Jde o vcelku drastický „rituál“ určený pro toho, kdo na ostrově ještě nikdy nebyl.

* Námořníci spustí nováčka do moře a třikrát po sobě ho na hodnou chvíli potopí. Pak mu mořskou vodou pořádně vydrbou hlavu a tlustým provazem ho několikrát švihnou přes ruce.

* Když se Vetter a Salomon dozvědí, co musejí podstoupit, dostanou strach. Hned je napadne, jestli by se podivnému „křtu“ nemohli nějak vyhnout.

* Kupodivu to půjde, ale něco je to bude stát! „Raději jsme se jim vyplatili,“ líčí Vetter, jak v zájmu vlastního zdraví obětovali tučnou sumičku.