„Zrádci!“ rozzuří se Ptolemaios II. Keltové, kteří mu před časem tolik pomohli, se vzbouřili. Zdá se, že jim zachutnala moc a rádi by ovládli Egypt. Taková pošetilost! Ptolemaios s nimi rázně zatočí a těm, kteří nepadnou v boji, připraví vskutku krutý trest.

Vzbouřil se proti němu nevlastní bratr Magas. Zatoužil po trůnu! Egyptský vládce Ptolemaios II. Filadelfos (309–246 př. n. l.) nechce hrozící nebezpečí podcenit.

Nedůvěřuje vlastní armádě, tvořené z velké části řeckými a makedonskými vojáky, a tak povolá na pomoc zhruba 4000 Keltů. Nejde o nic neobvyklého. Zdatní bojovníci sloužili už jeho otci a do svých armád je často najímají i jiní vládci z východního Středomoří.

Ptolemaios s jejich podporou vzpurného Magase ve válce porazí, jenže záhy bude své zachránce proklínat. Nenasytní Keltové proti němu v roce 259 př. n. l. povstanou!

Raději spáchají sebevraždu

Někteří antičtí historikové uvádějí, že se chystali Ptolemaia svrhnout z trůnu…Podle současného slovenského historika a archeologa Branislava Kovára by to ale „vzhledem k jejich počtu a napjatým vztahům s místním obyvatelstvem byl velmi ambiciózní cíl“.

Mnohem pravděpodobnější je, že si „jen“ chtěli finančně přilepšit a neúspěšně se pokusili vyloupit pokladnu svého chlebodárce! Ať tak, či onak, Ptolemaios se s nimi nekompromisně vypořádá.

V bitvě je rozpráší a všechny zajatce přikáže uvěznit na pustém ostrově v deltě Nilu, aby tam pomřeli hladem. Mnoho Keltů se však s tímto osudem nesmíří a raději spáchají hromadnou sebevraždu.

Na oslavu tohoto vítězství pak nechává egyptský panovník postavit památník a razit mince s keltským štítem.

Věnuje jim půdu

I když Ptolemaios II. neměl s Kelty nejlepší zkušenost, jeho nástupci na tak skvělé evropské válečníky nezanevřou. Ptolemaios III. Euergetés (asi 280–222 př. n. l.) je najme pro velmi úspěšné tažení do Sýrie.

Za vlády jeho syna Ptolemaia IV. Filopatóra (244–204 př. n. l.) přicházejí keltští žoldnéři do Egypta i se svými rodinami a panovník jim věnuje půdu.

Odvděčí se mu věrnými službami ve válce se Seleukovskou říší (asijská část bývalého impéria Alexandra Makedonského). Obzvlášť důležitou roli sehrají 22. června 217 př. n. l. u Rafie (na území dnešního Pásma Gazy).

Zhruba 14 000 Keltů (někteří historici uvádějí o polovinu nižší počet) tvoří pravé křídlo Ptolemaiovy bojové formace. Zuřivým útokem obrátí velkou část nepřátelského vojska na útěk a rozhodnou o výsledku bitvy, díky níž si Egypt zajistí svoji severní hranici.

Liška, nebo šakal?

V Horním Egyptě vypukla rebelie. Ptolemaiovi V. Epifanovi (210–180 př. n. l.) nezbývá než proti vzbouřencům poslat armádu. Tažení v letech 186/185 př. n. l. se účastní i Keltové.

Čtyři z nich si „odskočí“ od své jednotky do chrámového komplexu v Karnaku, kde po sobě zanechají nápis v řečtině:

„My Thoas, Kallistratos, Acannon a Apollonios z Galaťanů jsme sem přišli a tady jsme ulovili lišku (zřejmě si ji spletli se šakalem – pozn. red.).“ Ptolemaiovcům (v Egyptě vládli až do roku 30 př. n. l.) budou Keltové sloužit i později.

Dokládají to „stély z alexandrijské nekropole, kde jsou vyobrazeny keltské štíty. Stejně tak se tu objevují keltsky znějící jména“, dodává Kovár.

*** Římané protestují zbytečně ***

* Nosí kalhoty, což není ve Středomoří zvykem. Bojují do půl těla nazí a před bitvou ječí, zpívají a všelijak se šklebí, aby se dostali do „válečného transu“.

* Kolem roku 390 před naším letopočtem na 30 000 Keltů dobývá Řím a téměř celý ho vydrancují a vypálí…V ruinách Věčného města zůstanou vetřelci několik měsíců, pak se kvůli horku, nedostatku jídla i epidemii moru rozhodnou táhnout jinam.

* Předtím ale Římany přinutí, aby jim dali výkupné – přes 300 kilogramů zlata. Při jeho vážení Keltové podvádějí. „Ta závaží jsou těžší!“ protestují římští senátoři.

* Keltský náčelník Brennus však jejich nářky ignoruje a se slovy „běda přemoženým“ přihodí na váhu svůj dlouhý a široký meč.