Snažil se ochránit svou vlast před cizáckým vlivem, ale bojoval s větrnými mlýny. Poslední nezávislý vietnamský císař Tu Duc zemřel milosrdně ještě předtím, než se jeho země před dobyvateli definitivně sklonila.

Dynastie Nguyen patří mezi významné rodiny už od 16. století a fakticky ovládá velkou část dnešního Vietnamu. K moci se ale dostane až s francouzskou pomocí, když v roce 1802 v občanské válce porazí dosud vládnoucí dynastii Tay Son.

Zejména císař Minh Mang (1791–1841) pak zavede v zemi tvrdá opatření proti západním misionářům a francouzský vliv se najednou snaží výrazně omezovat.

V jeho cestě bude pokračovat jeden z jeho nejvýznamnějších nástupců, který ale vstoupí do dějin jako poslední nezávislý vietnamský vládce. Tu Duc (1829–1883) přitom císařem vůbec být neměl…

Nový následník

Nástupnická linie je v dynastii Nguyen jednoznačná. Na trůn má usednout vždy nejstarší syn panovníka. Jenže císař Thieu Tri (1807–1847) dobře ví, že jeho dědic Hong Bao (1825–1854) by takovou roli nezvládl a rychle by se stal loutkou západních mocností.

Mnohem víc se mu zamlouvá mladší a razantnější Tu Duc, a tak se v říjnu 1847 po císařově smrti ujímá vlády právě tento syn, což ovšem vzápětí vyvolá celonárodní vzpouru. Bude to první z řady rebelií, které budou panování nového císaře provázet.

Doba mu nepřeje

Tu Duc povstání rychle potlačí, jeho vůdce, svého staršího bratra, nechá uvěznit a Hong Bao v žaláři spáchá sebevraždu. Začátek Tu Ducovy vlády navíc provází epidemie cholery, extrémní sucho, výjimečně silné tajfuny a nálety kobylek.

To není právě ideální situace, v níž má nový vládce přesvědčit národ o svých schopnostech. Tu Duc ale ukazuje, v čem spočívá jeho síla. Uzavírá Vietnam před světem, brání pronikání západních novot a zesiluje perzekuci křesťanských misionářů. Marně ho rádci varují, že si proti sobě poštve mocné nepřátele…

Kletba nakonec

Země je v rozvratu, množí se povstání a také Evropa nehodlá jen nečinně přihlížet. Pronásledování křesťanských kněží je vítanou záminkou k zásahu ve Vietnamu.

Na počátku září 1858 zaútočí spojená francouzsko-španělská flotila, čítající 14 válečných lodí a 3000 vojáků, na město Danang. Evropané zakrátko dobývají i Saigon, na jihu země vyhlašují kolonii Kočinčína a brzy je v jejich rukou i Hanoj nebo Hue.

Tu Duc se rázem ocitá v kleštích. Rád by potlačil vnitřní povstání, ale nemůže současně bojovat s Francouzi. Proto evropským dobyvatelům opatrně ustupuje a souhlasí s jejich rostoucím vlivem ve své zemi.

Přesto, když v roce 1883 umírá s kletbou proti Francouzům na rtech, je Vietnam ještě formálně svobodný, a Tu Duc je tak považován za posledního nezávislého vietnamského panovníka.

Jeho syn Duc Duc (1852–1883) vládne jen tři dny, než je po palácovém převratu sesazen, a jeho nástupce Hiep Hoa (1847–1883) za pouhé tři měsíce svého panování stačí podepsat Hueskou smlouvu, která oficiálně uznává francouzský protektorát nad Vietnamem. Vzápětí je i on sesazen a donucen spáchat sebevraždu.

Foto: wikimedia.org, meisterdrucke.com