Děti se ošívají, už je nebaví čekat v temném dole, který už takhle nemají v oblibě, protože pro ně znamená samou dřinu. Pak některé z nich dostane osudný nápad…

Blesky rozsvěcují oblohu, z níž hustě prší. V létě roku 1838 Velkou Británii trápí přívalové deště. To ovšem neznamená, že by ve zdejších uhelných dolech ustala práce.

Nejen dospělí, ale i děti, které musejí pracovat, vstávají jako obvykle brzy ráno a vydávají se do svého zaměstnání. Na počátku 19. století to není nic neobvyklého.

Každý den dřou do úmoru a domů se vracejí špinavé a unavené, na hraní jim málokdy zbudou nějaké síly. Mnozí z nich jsou mladší deseti let.

Výjimkou není ani komplex uhelných dolů v Yorkshiru, nad jehož výdělky – podmíněné dětskou prací – si mne ruce podnikatel R. C. Clark.

Nemohou ven

Ráno 4. července slibuje konečně slunečný den. Ten se nakonec zvrtne, když se kolem druhé hodiny odpoledne počasí změní. Ti, kdo právě nepracují pod zemí, sledují, jak se ženou mračna.

„To je ale ošklivo,“ mumlá si kdekdo během dvou hodin, kdy řádí pořádná bouřka, doprovázená kroupami. Desítky dětí o tom ale vůbec nevědí, protože odvádějí svou práci v dole Huskar, odkud se dá dostat pouze pomocí parního stroje.

Jenže právě ten zapříčiní nepříjemnou situaci. Když déšť uhasí oheň pod kotlem, z dolu vzniká dočasná past. „Zůstaňte, kde jste!“ zní pokyn pro dětské pracovníky. Ti si tedy ve tmě posedají na zem. Voda k nim neproniká, a tak jsou v bezpečí. Stačilo by jen počkat, až bude parní stroj opět v chodu…

Chybné rozhodnutí

„Mě už to nebaví,“ ozve se nejspíš po několika hodinách některé z dětí. Stejně tak je dlouhá chvíle i ostatním a rády by se už dostaly ven. „Co kdybychom vylezli větrací šachtou?“ zazní mezi dalším nespokojeným brbláním. „Jasně!

To je dobrý nápad,“ souhlasí ostatní. Zmiňovaná větrací šachta ústí v lese, a tak by se jí mělo dát vylézt na povrch… Děti ovšem netuší, že se kvůli hustému dešti rozvodnil lesní potok a voda je i u průchodu do šachy.

„Hurá, budeme brzy doma!“ jsou nadšené a vydávají se ke dveřím šachty. Jakmile je některé z nich otevře, voda se nahrne dovnitř, přímo proti nim. 11 dívek a 15 chlapců ve věku od sedmi do 17 let se utopí.

Jsou mezi nimi i sourozenci, takže některé rodiny tady ztrácejí více dětí najednou. Pouze 14 malým horníkům se podaří utéct průchodem do sousedního dolu.

Nepatrná změna

Británie je z události zděšená. „Požadujeme změnu!“ ozývá se z řad veřejnosti. Britský parlament tedy zasedne nad hornickým zákonem, který dětskou práci doposud nijak neomezoval. Kdo ale čeká, že bude zcela zakázána, je na omylu.

Jedinou změnou je, že v dolech nesmějí pracovat dívky a u chlapců je stanovena minimální věková hranice na deset let.

Foto: mineaccidents.com.au, wikimedia.org