Obavy, jak bude v nové vlasti přijat, jsou tytam. Rumuni svého knížete „cizáka“ vítají s nadšením. „Přísahám, že budu chránit rumunské zákony, zachovávat práva lidu a celistvost území,“ pronese Karel I. před sroceným davem. Rumunsky ale neumí, a tak slib pronáší ve francouzštině.

„Podepiš!“ vykřikne vůdce spiklenců na rozespalého vládce Rumunských spojených knížectví. Alexandr Ioan Cuza (1820–1873) nemá jinou možnost a předloženou abdikační listinu signuje.

Rumunským politickým i vojenským špičkám už s Cuzou došla trpělivost a v únoru 1866 provedly převrat. Zemi tím ale zároveň uvrhly do nejistoty. Začnou se proto rychle shánět po náhradě.

Rumunský trůn nejprve nabídnou flanderskému hraběti Filipovi Belgickému (1837–1905), ten ale odmítne. Správného kandidáta naleznou až poté, co se do věci vloží francouzský císař Napoleon III. (1808–1873).

Rumunské delegaci doporučí německého prince z dynastie Hohenzollern-Sigmaringenů, pozdějšího Karla I. (1839–1914).

Trůn jako dar

Novým rumunským knížetem, tzv. domnitorem, je zvolen v den svých 27. narozenin 20. dubna 1866 a do svého dominia odjíždí vzápětí. K hranicím jede vlakem, ale dále už musí drožkou – v zaostalé zemi totiž nejsou koleje.

Do hlavního města Bukurešti tak dokodrcá až v květnu. Jazyk svých nových poddaných zatím neovládá, a tak si musí vystačit s francouzštinou. V ní přednese i slavnostní přísahu. To mu ale Rumuni rádi odpustí. Snad proto, že jsou tradičně frankofilní.

Změny stvrdí parlament vydáním nové ústavy, která občanům zajišťuje svobodu slova i tisku, osobní vlastnictví a mimo jiné rozděluje složky moci.

Risk je zisk

První velká zkouška pro nového panovníka přichází roku 1877 s vypuknutím rusko-turecké války. Byť Rumunsko je v tu dobu ještě faktickým vazalem Osmanské říše, Karel pošle 66 000 mužů bojovat po boku cara.

Risk se vyplatí a vítězství Ruska zajistí jeho spojencům, včetně Rumunska, nezávislost. Karlova popularita se dotýká vrcholků Karpat a dne 10. května 1881 je korunován historicky prvním rumunským králem.

Úspěchy završí ziskem území Jižní Dobrudže na úkor poraženého Bulharska po druhé balkánské válce v roce 1913.

Proti paktu

Rok nato ale vypuká první světová válka. „Před 30 lety jsem uzavřel pakt se zeměmi Trojspolku (tehdy německá říše, Rakousko-Uhersko, Itálie – pozn. red.). Měli bychom to respektovat,“ informuje členy královské rady.

Ti jsou ale zásadně nejen proti tomu pouštět se do křížku se zeměmi Dohody (Francie, Velká Británie, Rusko), ale vůbec do války vstupovat. Rada si nakonec prosadí svou a země vyhlašuje neutralitu. Mimo konflikt zůstane až do Karlovy smrti v říjnu 1914.

*** Usínal s korunou na hlavě? ***

* „Už jsem měl tu čest, že ano?“ vyhrkne rumunský vládce na dceru německého knížete Alžbětu zu Weid (1843–1916) během jednoho berlínského plesu v roce 1869. Je to tak, potkali se již před osmi lety.

* Nyní osud svedl jejich cesty znovu. Karel I. v Alžbětě našel, co hledal – vhodnou manželku, která by s ním sdílela rumunský trůn. Ještě téhož roku se vezmou, jejich manželství ale není příliš šťastné.

* Svůj podíl na tom má i předčasná smrt jejich jediné dcery. Knížecí a později královský pár rozdělují i odlišné povahy. Ona je nadanou umělkyní, on zarputilý státník. Alžběta jednou o svém muži jízlivě prohlásí, že „korunu nosí , i když spí“.