Nad své druhy vyniká nejen svou úctyhodnou výškou 198 centimetrů, pro niž si jej jako svého osobního srážce vybral i exilový prezident Edvard Beneš, ale především svým charakterem, vlastnostmi a nezdolnou vůlí postavit se zlu.

Se zbraní v ruce bude proti němu František Veitl bojovat za cenu osobní oběti i obrovského rizika, že svou působností v zahraniční armádě ohrozí vlastní rodinu, která zůstala v protektorátu.

František Josef Veitl se narodil v Praze-Nuslích 26. srpna 1903 strojvedoucímu Franzi Veitlovi (1875–1914) a jeho ženě Anně (1881–1968).

Vzhledem k otcovu povolání se rodina, do níž ještě později přibyla dcera Anna, často stěhovala, a tak pět tříd obecné školy malý František vychodil již v Plzni-Doubravce…Západočeská metropole se stala jeho novým domovem, rodina zde zůstala i po předčasné smrti otce Franze v roce 1914.

Číšník četníkem

Je mu 15 let, když končí první světová válka a vzniká samostatné Československo. Nad svými vrstevníky František vyniká fyzickou zdatností. Je zvláště dobrým plavcem a rohovníkem – dnes bychom řekli boxerem.

Jezdí na kole, na koni, získává oprávnění k řízení automobilu. Hovoří německy, francouzsky a rusky. Po skončení školy se živí jako číšník nebo se v Mariánských Lázních stará o zavazadla hostů, než je v roce 1924 odveden a narukuje k 6. rotě pěšího pluku č. 29 v Jindřichově Hradci.

Při základní vojenské službě dosáhne hodnosti četaře. Práce u ozbrojených složek se mu nejspíš zalíbí, a tak si stanoví za cíl přijetí do státní služby u četnictva. „Bezúhonný, s tou nejlepší pověstí ve svém okolí,“ dají v roce 1925 úřady jeho žádosti zelenou.