„Nezoufejte. Ještě je šance ho zachránit!“ zvolá William Thornton a s koženou brašnou v ruce si to žene do ložnice George Washingtona. Uslzení přítomní na něj jenom udiveně zírají, vždyť státník je už několik hodin mrtev. Tím se však Thornton nenechá odradit. Zatímco si rozbaluje chirurgické nadobíčko, úkoluje ostatní k pomocným pracím…
První prezident Spojených států amerických právě těžce oddechuje ve své posteli. Během vyjížďky na koni před dvěma dny se vážně nachladil a uhnal si infekční zánět hrdla.
Někdy se hovoří o tom, že ve skutečnosti se George Washington (1732–1799) nenachladil při vyjížďce kolem svého panství Mount Vernon ve Virginii, nýbrž při neplánovaném úprku z jednoho ze svých milostných dostaveníček.
Právě když má jakési ženě „deklarovat svoji nezávislost“, zaslechne, jak se její choť vrací domů. Ani se nestačí pořádně obléct a oknem vyskočí do venkovního mrazu. Než dojede domů, má zaděláno na pořádnou patálii.
„Tehdy v podstatě neexistoval žádný bulvární plátek, takže z úcty byl celý incident zamlčen,“ myslí si současný americký autor Gary Allan Tisor. Ať už to ale bylo jakkoli, do dvou dní je Washington na loži.
Pohřeb se odkládá
Přivolaní lékaři jsou bezradní. Jejich odborná pomoc se omezuje na pouštění žilou, ale to Washingtonův zdravotní stav ještě zhorší. Už je večer, když vtom se Washington obrátí na svého osobního tajemníka a pronese: „Odcházím.
Nepohřbívejte mne dříve než tři dny po smrti. Rozumíte mi? Tak jest dobře.“ Instrukce k odložení pohřbu z důvodu strachu o zakopání zaživa jsou 14. prosince 1799 Washingtonovými posledními slovy.
Tajemník Tobias Lear (1762–1816) udělá vše tak, jak mu bylo nakázáno, pohřeb nebude dříve než za tři dny. Ještě více se ho pokusí oddálit prezidentův blízký přítel, lékař z povolání William Thornton (1759–1828)…

Zmrtvýchvstání po americku
„Nejdříve ho pomocí tření zahřejeme, čímž mu rozpohybujeme cévy…Ve stejnou dobu provedeme tracheotomii (chirurgické vytvoření otvoru do průdušnice – pozn. red.), přivedeme mu do plic vzduch a provedeme transfuzi ovčí krve,“ vysvětluje Thornton zaníceně svůj plán, jak prvního amerického prezidenta přivést zpět k životu.
Pro svůj pokus à la doktor Frankenstein však v zaražených tvářích smutečních hostů nenalezne pochopení. George Washington je pochován na svém panství 18. prosince.
Jeho žena Martha (1731–1802) se dle tradice oblékne na rok do černého a až na pár výjimek spálí všechny soukromé dopisy, které si se svým mužem-nebožtíkem za roky jejich vztahu vyměnila.
*** Bacily útočí ***
Tuberkulóza, záškrt, malárie, úplavice, angína, zánět kůže, zápal plic, neštovice. Těmito i dalšími nemocemi za svůj život trpěl George Washington.
Těžko říct, zdali byl natolik churavý, nebo naopak odolný, že je všechny přestál. Nevyvázl z nich však bez následků. Právě poslední jmenovaná nemoc pravděpodobně stála za tím, proč státník nikdy neměl děti.
Neštovicemi se měl nakazit v 19 letech na ostrově Barbados, kam se vydal se svým bratrem paradoxně na zdravotní pobyt. Kromě mírně zjizvené tváře se kvůli virovému onemocnění patrně stal i neplodným.