Otec brunátní vzteky. „K divadlu půjdeš jen přes mou mrtvolu!“ vyhrožuje 16letému hochovi, kterému učarovala prkna, co znamenají svět. Syn se nedá. Aby si splnil svůj sen, raději odejde z domova.

Láska na celý život

Eduard Vojan (1853–1920) se narodil do chudých poměrů. Společně s rodiči a čtyřmi sestrami se tísnil v jedné místnosti malostranského bytu poblíž Karlova mostu.

Otec byl nižší úředník a snil o tom, že se syn vydá v jeho stopách, nebo ještě lépe – že na sebe oblékne důstojnickou uniformu. Sotva však mladý Vojan náhodně přičichne k divadlu, ví, že už nechce v životě dělat nic jiného.

Horší než dělník

Herectví je tehdy profese, na niž mnozí lidé hledí skrz prsty. Po odchodu z domova se mladík musí protloukat, jak se dá. Vystřídá několik kočovných společností.

U divadelní společnosti Jiljího Krämera (1816–1877), působící tehdy v Unhošti západně od Prahy, nastupuje podle smlouvy jako „hrdinský milovník“ a dostává plat 12 zlatých měsíčně. Má tak méně, než kdyby pracoval jako dělník.

Praha ho láká

Po cestách po venkově i pražských šantánech Vojan nastálo zakotví v divadle v Plzni. V letech 1881–1884 tu ztvární na 70 postav a jeho herecký um už nejde přehlédnout. Kočovného života má dost. Táhne ho to ale domů, do Prahy.

Od roku 1886 působí ve smíchovském divadle Pavla Švandy ze Semčic (1825–1891). Zde na sebe upozorní tak, že je pozván ke zkouškám do Národního divadla. Napoprvé ještě neuspěje, angažmá získává až v roce 1888.

Zlom s Maryšou

Do zlaté kapličky se vydává i se svou hereckou partnerkou Hanou Kubešovou, později Kvapilovou (1860–1907). Společně vytvoří řadu nezapomenutelných rolí. Jejich začátky v Národním divadle jsou ale přinejmenším rozpačité.

Oba mladí herci chtějí dát svým postavám hlubší výraz, zabývají se jejich psychologií, myšlenkami a pocity, a to se ještě v té době v Národním divadle příliš nenosí.

Pro Vojana přichází zlom s rokem 1894, když ho Vilém Mrštík (1863–1912) osobně prosazuje do jedné z hlavních rolí své hry Maryša. Jako Francek ohromí Vojan diváky i kritiku. Čeští dramatikové mu napříště budou psát role na tělo.

Zahraje cokoli

Texty se učí nejraději při chůzi. Je pedant, na všechno se musí řádně připravit. Výkon podá vždy perfektní. V Národním divadle ztvární celkem 309 postav, exceluje jako Marcus Antonius, Hamlet, Richard III. i Jan Žižka. Podle svých vlastních poznámek vystoupí celkem 3175krát.

Uctí ho i prezident

Eduard Vojan umírá 31. května 1920. Ještě před necelým měsícem vystoupil v divadle. Rozloučit se přicházejí se zakladatelem moderního českého herectví zástupy fanoušků. Nechybí mezi nimi ani prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937).