Paříží teče krev francouzských protestantů. Jejich předák, admirál Coligny, byl zavražděn v hotelu Ponthieu a na řadě jsou další. Masakr bartolomějské noci si v roce 1572 vyžádá v celé Francii od 5000 do 30 000 obětí. Mnohem krušnější časy ovšem hugenoty ještě čekají.

Stejná práva

Král Jindřich IV. (1553–1610) v roce 1598 vydává slavný Edikt nantský, kterým hugenotům přiznává stejná práva, z nichž se těší francouzští katolíci.

Snad si při jeho podpisu vybaví dramatické momenty, kdy život jeho samotného jako hugenota visel během bartolomějské noci na vlásku. Zdálo by se, že protestantům začíná v zemi galského kohouta svítat na lepší časy. Opak je pravdou. Jindřichovi nástupci nehodlají edikt příliš respektovat.

Začíná přituhovat

Zatímco před bartolomějským masakrem tvořili hugenoti asi deset procent francouzské populace, tedy přibližně 2 000 000 lidí, později jejich řady prořídnou.

Výrazně k tomu přispěje „Král Slunce“ Ludvík XIV. (1638–1715), který se rozhodne ve své zemi obnovit jen jediné vyznání – to katolické. Za jeho panování dochází k pronásledování hugenotů.

Strašlivé dragonády

Už od roku 1681 probíhají v lokalitách, kde protestanti – mezi sebou si říkají „reformovaní“ – žijí, tzv. dragonády. Zejména na francouzský západ a jih míří zdivočelá soldateska, která se s jinověrci nemazlí.

Zabírá příbytky hugenotů, drancuje a plundruje, dokud lidi násilím nepřiměje ke změně vyznání, nebo k odchodu.

Masivní exodus

Ludvík XIV. své protireformační úsilí v roce 1685 korunuje vydáním Ediktu z Fontainebleau, který ruší dřívější dokument jeho královského dědečka. Pro hugenoty už není ve Francii místo. Řada z nich volí raději odchod ze země.

Vydávají se do Anglie nebo do Pruska, kde jim pomocnou ruku ochotně podává Velký kurfiřt, Fridrich Vilém I. Braniborský (1620–1688), Ludvíkův rival. Další vyhnanci ale míří až za oceán, do Severní nebo Jižní Ameriky.

Ze země galského kohouta tak odchází řada velkých učenců, vynálezců i zručných řemeslníků, což se brzy odrazí na domácí ekonomické situaci.

Pronásledované děti

Pro ty, kdo zůstali ve Francii, nastávají perné časy. O tom, že by se jejich dětem dostalo vyššího vzdělání, mohou hugenoti jen snít. Jejich potomci mohou navštěvovat jen takové školy, kde se stěží naučí číst, psát a počítat. Do učení mohou vstoupit ve 14 letech.

Bourání kostelů

Protestantské školy jsou bourány, podobně jako kostely. Pokud jich v době bartolomějské noci bylo ve Francii na 1400, teď jich zbyl jen zlomek.

Jakmile tedy hugenoti zatouží slyšet slovo Boží, musejí se vydat na složitou cestu, která často měří desítky kilometrů. Edikt z Fontainebleau rovněž zakazuje k označení protestantské modlitebny používat slovo „kostel“. Kdo by tak učinil, bude pokutován vysokou částkou 500 livrů.

Konec trýznění

Pohřbívat své mrtvé mohou hugenoti jen uprostřed noci a beze svědků. Jejich pronásledování zeslábne až za vlády Ludvíka XV. (1710–1774). Ludvík XVI. (1754–1793) jim pak v roce 1787 Ediktem z Versailles opět přizná stejná práva jako katolíkům.