Uprostřed mlhy a vánice končí na chicagském letišti v nepoužitelných troskách české letadlo. Dokončení cesty kolem světa je ohroženo. Taková lapálie zlínského krále obuvníků ale nemůže zastavit v rozletu.

Podnikatel Jan Antonín Baťa (1898–1965) se v roce 1932 stává jediným majitelem akciové společnosti Baťa. Je proslulý vášní pro moderní techniku, která mu usnadňuje provoz firmy.

Buduje Baťův kanál, ve Zlíně staví administrativní mrakodrap s pověstnou pohyblivou kanceláří ve výtahu, za pouhých sedm let si zaregistruje stovku patentů.

A i když jeho nevlastní bratr Tomáš (*1876), tvůrce baťovského obuvnického impéria, v roce 1932 zahynul při letecké havárii, Jan Antonín na letectví nezanevře.

V roce 1937 si pořídí moderní stroj, se kterým se vydá na cestu kolem světa. „Vzduch je naše moře a my musíme létat,“ tvrdí.

Nohy celé zeměkoule

Letadla slouží firmě Baťa už od roku 1924, z počátku jen k reklamním letům, ale brzy i ke služebním cestám. Na přelomu let 1931–1932 podnikl Tomáš Baťa unikátní obchodní cestu do Indie se zastávkami v Tunisu, Egyptě či Íránu.

„Šéf jednoho z největších exportních podniků na světě podnikl dalekou cestu letadlem, aby prozkoumal osobně nové odbytové možnosti na dalekém Východě pro výrobky svého závodu,“ píše tenkrát obdivně list Národohospodářský obzor.

Jan Antonín Baťa touží na tuto slavnou výpravu navázat. Trvá na tom, aby jeho zaměstnanci měli pilotní průkazy, a to platí i pro něj samotného.

Jeho stroje dopravují obchodní zástupce po celém světě, ale jednat o nejdůležitějších zakázkách by měl přece jen ten nejvyšší šéf.

„Švec, který chce obouvat lidi v celém světě, musí vlastníma rukama prohmatat a porovnat nohy celého světa,“ prohlašuje, a tak se vládce obuvnické říše rozhodne vydat na cestu osobně. Prvním krokem bude najít vyhovující letadlo. V Československu totiž žádné takové k dispozici není…

Jen prádlo a smoking

Baťa má ale svého šéfpilota Jana Šerhanta  (1907–1983), kterého posílá do Spojených států amerických, aby vhodný stroj našel. Pilot neomylně zamíří do kalifornského střediska firmy Lockheed. Má jasnou představu.

Nejlepší volbou bude letoun Lockheed L-10A Electra, o kterém se mluví jen v superlativech. Pořídí si ho i proslulá pilotka Amelie Earhartová (1897–1937).

Šerhant Electru vyzkouší a přesvědčí se, že svými parametry vyhovuje i přistání na malých letištích. 6. ledna 1937 tak výprava z letiště v Otrokovicích startuje.

V útrobách stroje kromě Bati sedí čtyřčlenná posádka a trojice podnikatelových obchodních kolegů. Electra není nafukovací. „Každý si smí vzít pouze jediné zavazadlo s maximální hmotností 11 kilogramů,“ zní základní pravidlo.

To stačí na pět souprav spodního prádla, jeden civilní oblek a jeden smoking pro význačné příležitosti.

Přes moře se nelétá

Trasa výpravy vede přes Rakousko a Itálii, za Středozemním mořem navazuje v Tunisku, Libyi a Egyptě, pak se Baťa pouští na východ do Libanonu a Iráku, a ještě dál do Indie, Thajska, Číny a Japonska.

Nechybí kameraman pro dokumentaci výpravy, ale sám Baťa píše řadu článků, které průběžně posílá poštou zlínskému tisku. Podrobnosti po návratu zachytí ve své cestopisné knize Za obchodem kolem světa.

Ani Electra však nezvládne překonat oceán, a tak je třeba ji vždy při nutnosti překonat širé moře rozebrat a po cestě lodí zase složit. Expedice tak může proletět Spojenými státy a stejným způsobem se pak zase vrátit do Evropy.

Předběhnutá pilotka

Domů se ale vrací jiná Electra než ta, s níž Baťa odstartoval. Při nouzovém přistání v Chicagu byl původní stroj poškozen, když místní telegrafista zapomněl upozornit posádku na zhoršené počasí, mlhu a sněhovou bouři.

Šerhant nakonec zvládl vyhnout se za nulové viditelnosti a nefungující komunikace mrakodrapům a dosednout na letištní plochu, i když příliš tvrdě. Electra už měla v té době za sebou dvě nehody, v Izraeli a Vietnamu, ale tentokrát to bylo vážnější.

Společnost Lockheed naštěstí v dubnu 1937 přednostně dodala Baťovi novou Electru. Sice na ni v Chicagu právě čekala Amelia Earhartová, ale český podnikatel jí připravovaný stroj s výrobním číslem 1091 vyfoukl a jí nezbylo než počkat si na další.

Dobrodruh se vrací

Jan Antonín Baťa před odletem naplánoval návrat na 1. května 1937, a aby dodržel slovo, stráví jeden den ve Vídni. Na letišti v Otrokovicích ho pak v určené datum čeká 140 000 lidí. Je oslavován jako úspěšný dobrodruh.

„Cílem ale nebylo překonávat rekordy,“ může spokojeně prohlásit. Podařilo se mu získat mnoho zakázek a současně poznat velkou část světa. Všude se zaměřoval na poznávání způsobů, jak fungují světové firmy, a zkušenosti pak přenášel do té své.

Trasu pečlivě plánoval, aby nevynechal nikoho z důležitých obchodních partnerů. Jeho strategie fungovala bezchybně. Po přistání ve větším městě si vytvořil základnu, odkud pak podnikal kratší exkurze za jednáními do vzdálenosti sta kilometrů.

Přistání bylo nakonec 63 a uskutečnilo se jednání se dvěma tisícovkami významných partnerů ve 26 zemích světa!

 Foto:: Wikimedia.org, ic-zlin.cz, pilotinfo.cz