Byl neopatrný. Domkář Alois Glogár si při práci s nehašeným vápnem vážně poranil obě oči. Postupně ztrácí zrak a brzy nejspíš zcela oslepne! Dá se mu nějak pomoci? Olomoucký lékař Zirm věří, že ano. Naději vidí v transplantaci rohovky, která se ale dosud ještě nikomu nepovedla…
Je výborný student, na vídeňském gymnáziu patří k nejlepším! Po jeho dokončení Eduard Konrád Zirm (1863–1944) zvažuje, že by se věnoval sochařství nebo zkusil dráhu spisovatele. Nakonec se ale přihlásí na studia medicíny.
Snad z čistě pragmatického důvodu – jeho otec i matka před časem zemřeli a on se chce postarat o mladší sestru.
Na chirurgii není místo
Potřebné zkušenosti sbírá ve vídeňské univerzitní nemocnici. Zamiluje si chirurgii, pro kterou má výborné předpoklady. Je neobyčejně zručný, stejně dobře používá obě ruce.
Bohužel o tento lékařský obor je obrovský zájem, a i když Eduard na konci 80. let 19. století ukončí studium s vynikajícím prospěchem, nemůže najít místo! „Zkus oční kliniku, tam by mělo být volno,“ poradí mu přítel a Zirm skutečně skončí právě tam.
Netrvá to dlouho a díky píli a šikovnosti se stává 1. asistentem uznávaného oftalmologa, profesora Carla Stellwaga (1823–1904). Uběhne pár let a Eduard zatouží po nové výzvě.
Pohrává si s myšlenkou, že načas odjede do USA. Jenže, jak už se to v jeho životě stalo několikrát, všechno zase dopadne jinak…
Dělají zázraky
Olomouc? Na tuhle variantu ani jednou nepomyslel. Nakonec ale proč ne. V tamní nemocnici nedávno vznikla oční klinika a Eduard dostává nabídku, aby se stal jejím primářem. Přijme ji a v roce 1892 se přestěhuje na Moravu.
Nové oddělení pod jeho vedením jen vzkvétá. Zirm brzy nechává přistavět další pavilon, ve kterém je přes 120 lůžek. A i díky péči rodilého Vídeňana se olomoucká oční klinika zařadí mezi největší a nejmodernější lékařská zařízení svého druhu ve střední Evropě.
Tamní lékaři dokážou dělat „zázraky“. Zirm si troufne i na ty nejkomplikovanější operace. Když za ním v roce 1905 přichází zoufalý 45letý Alois Glogár, který si poleptal obě oči, nepošle ho pryč se slovy, že se bohužel nedá nic dělat.
Navrhne mu transplantaci rohovky. A byť je její výsledek nejistý, pacient s ní souhlasí.
Zase vidí!
Bez dárce by se náročný zákrok nemohl uskutečnit. Shodou okolností se krátce po Glogárově návštěvě objeví na olomoucké oční klinice 11letý chlapec, jemuž vážně poškodila oko kovová špona.
„Po neúspěšném pokusu o její odstranění magnetem musel Zirm z důvodu ztráty sklivce oko vyjmout. Rohovka po tomto zákroku zůstala nepoškozená a bylo ji možné použít pro transplantaci,“ líčí současná lékařka Kateřina Jirsová.
Zirm z ní získá dva štěpy – z centra a periferie, které transplantuje do Glogárových očí. Pravé oko tuto změnu bohužel „nepřijme“. Po několika týdnech Zirm musí štěp odstranit, protože pacient trpí nesnesitelnými bolestmi. Levé oko však vypadá mnohem nadějněji.
Štěp se nakonec přihojí a Glogár tak alespoň na jedno oko znovu bude vidět, a to až do konce svého života! Svět na obrovský úspěch zareaguje s nadšením. Lékaři následují Zirmova příkladu a v průběhu několika let vrátí zrak desítkám dalších pacientů.
Sám Zirm zůstane v Olomouci až do roku 1928. Pomůže tisícovkám pacientům se šedým zákalem, ovšem úspěšnou transplantaci rohovky už zopakovat nedokáže.
*** Pražský úspěch ***
* Světovým centrem transplantace rohovek se ve 20. letech minulého století stává pražská Všeobecná fakultní nemocnice…Primář oční kliniky, věhlasný rakouský lékař Anton Elschnig (1863–1939), provádí operace se zhruba čtvrtinovou úspěšností!
* K rozvoji tohoto oboru významně přispěje i ruský oftalmolog Vladimir Filatov (1875–1956), který v roce 1931 jako první na světě úspěšně transplantuje rohovku získanou od zemřelého dárce.
