Za sultánovým trůnem se nepatrně pohne těžký závěs. Vládce Osmanské říše mírně pootočí hlavou, aby viděl tvář ženy, skryté za ním. Podle jejích posunků následně vynese důležité rozhodnutí.

Je pravda, že kroky Abdulhamida I. a Mahmuta II. řídila dáma, jíž v žilách kolovala francouzská krev?

Moře je v zátokách Martiniku tak blankytně průzračné. Příkrá skaliska se střídají s písečnými plážemi. Na ostrově se kromě bujné vegetace rozprostírají rozlehlé plantáže. Jedny z největších zde patří Henrimu du Buc de Rivéry (1748–1808).

Když se mu 4. prosince 1768 narodí dcera Aimée, je z ní rázem jedna z nejbohatších dědiček v této francouzské kolonii v Karibiku. Zatím ale prožívá spokojené dětství, plné pohybu a her.

Společnicí pro ně jí je zřejmě dcera dalšího ze zdejších plantážníků – Rosa Tascherová, kterou jednou bude historie znát pod jménem Josefina de Beauharnais (1763–1814).

Její rodina se sice v majetku nemůže s rodem de Rivéry měřit, ale dívky k sobě najdou cestu a později se – skrze Josefinina prvního manžela – stanou příbuznými.

Podivná věštba

„Jednou budeš mocnější než královna,“ vzpomíná po letech právě Josefina na věštbu jakési vědmy, s níž se obě dívky na Martiniku setkaly. Toto předpověděla Josefině.

Aimée podle francouzské císařovny měla šarlatánka věštit, že bude unesena piráty a prodána do „velkého paláce“. Naplnilo se její proroctví? Zámožní rodiče se rozhodnou, že provinciální prostředí na Martiniku není pro výchovu jejich dcery nejvhodnější.

Chtějí ji uvést do velkého světa ve Francii, peníze na to mají. Posílají ji tedy do země galského kohouta, aby se jí dostalo patřičného vzdělání. Když se snad v roce 1788 už jako mladá žena vrací Aimée domů, její loď na moři beze stopy mizí…

Žena v pozadí

I když historku o věštbě na Martiniku podle současné britské historičky Andrey Stuartové vyprávěla již císařovna Josefina, až po roce 1817 se rozšíří legenda o dalším osudu nebohé Aimée.

Podle ní ji skutečně zajali berberští piráti, kteří ji prodali do harému osmanského sultána Abdulhamida I. (1725–1789). Toho okouzlila její krása natolik, že z ní učinil svou hlavní manželku, známou pod jménem Naksidil.

Když mu pak dala ještě dědice, zpečetila své výsadní postavení. Na svého chotě a pak i na syna Mahmuta II. (1785–1839), který usedl na trůn, měla obrovský vliv. Zasloužila se o pronikání západních vlivů do Konstantinopole.

Obdivovala vše francouzské a zdejší vladařský palác nechala přestavět ve stylu rokoka.

Spor o původ

Po smrti Naksidil v roce 1817 legenda o jejím propojení s Aimée nabobtná do obřích rozměrů. Podporuje ji například tchyně tehdejšího francouzského vyslance v Konstantinopoli, která prohlašuje, že zesnulá matka sultána byla Francouzka.

Historikové však dnes vesměs tuto teorii zpochybňují. Naksidil podle nich pocházela zřejmě z Gruzie. Navíc nesedí ani data. Pokud Aimée skutečně zmizela v roce 1788, stěží mohla být matkou Mahmuta II.

Foto: Wikimedia.org, Meisterdrucke.com